SEZNAMTE SE: Želvák Eberhard von Leipziger Hauptbahnhof

Kurátorem plazů Petrem Velenským je Eberhard zvaný "Klidná síla“, celým jménem se však jmenuje Eberhard von Leipziger Hauptbahnof. Druhově je to želva sloní santacruzská (Chelonoidis nigra porteri).

Eberhard přišel do Zoo Praha 12.9.1996 ze Zoo Leipzig, kde se opravoval pavilon a do budoucna se s chovem velkých želv už nepočítalo.

Byl v zuboženém stavu, podchlazený, takřka zcela apatický. Naši ošetřovatelé věnovali enormní úsilí na jeho záchranu. Eberhard byl dokonce jednou již prohlášen za mrtvého a v Lipsku si to dlouho mysleli a nárokovali u nás kadáver. Léčba a zotavování se protáhly na měsíce, za zdravého ho mohli prohlásit až v roce 2001!

Hvězda takřka filmová

Milníkem v jeho životním příběhu byl i přechod do nového Pavilonu velkých želv v září 1998, kde se došlo konečně k jeho zotavení. Poté se Eberhard postupně stal jednou z hlavních hvězd pravidelného nedělního želvího představení.

A jak přišel želvák ke svému jménu? Přišel na něj kurátor Petr Velenský. Inspirací se mu stala budova hlavního vlakového nádraží v Lipsku - stavba impozantní, mohutná a nehybná. Tedy velmi podobná rozvážnému želvímu samci...

Zdroj: Oficiální zdroj

Další důležitou událostí pro jeho druh byla účast na genetickém výzkumu Yaleské univerzity v roce 2008. V roce 2009 byl Eberhard konečně správně zařazen do poddruhu želva sloní santacruzská. Do té doby se totiž v ZOO obávali, že se nepodaří sehnat Eberhardovi partnerku. Nyní, když se ví, co je Eberhardt zač, jsoujeho šance dobré  dobré. Proč? Právě poddruh z ostrova Santa Cruz je totiž chován nejčastěji.

Získání samičky chvíli potrvá, ale to Eberhardovi naštěstí vůbec nevadí. Má stále ještě dost času. Podle toho, že neustále aktivně roste, odhaduje se jeho věk na 60 let. Vzhledem k tomu, že želvy sloní se dožívají více než 150 let, má Eberhard ještě 100 let aktivního života před sebou.

Mezi další zajímavosti patří to, že Eberhard váží kolem 240 kg, a za nějakých 50 let by mohl dosáhnout váhy rekordmanů mezi suchozemskými želvami, tedy 300 kg.

Je to kliďas. Ale když se naštve...

Eberhard je povahově klidný a vyrovnaný, v posledních letech si je stále více vědom své síly a mohutnosti, kterou se ovšem nikterak nesnaží uplatnit agresivně. K lidem je zpočátku nedůvěřivý, snaha o bližší kontakt často vede k zafunění a zatažení se do krunýře, když však důvěru v člověka získá, nechává se drbat na krku se slastně přivřenýma očima.

Jeho slabostí jsou jablka a zejména mrkev – tyto pochoutky však dostává pouze v rámci tréninku, jinak by příliš zatloustl. Jako s každou želvou, i s Eberhardem se musí zásadně po dobrém – jakmile cítí, že je do něčeho nucen tvrdošíjně a zarputile se chová přesně opačně. Popotáhnete-li ho například doprava, otočí se nejen zpět, ale ještě o kus doprava, když ho chcete tlačit dopředu, zapře se vší silou a nikdo s ním nehne. Za dobré slovo chovatelky, případně za jablko či mrkev však udělá cokoli!

Zato když se naštve, jde z něj trošku strach. Stává se to sice jen málokdy, ale pak se z něj stane sopka, která smete vše, co jí stojí v cestě. Nejčastěji Eberhardt emocím podlehne, když ho provokuje některý z dalších želváků, s nimiž sdílí životní prostor. Pak se na něj čtvrttunový želvák vrhne a kutálí ho před sebou...