Náhradní obličeje a umělé oči: brutální vzpomínky na válku

Zdroj: oficiální zdroj

Obě světové války 20. století si vyžádaly miliony obětí. O mrtvých se mluví často, ale ti, kteří byli do konce života zohyzdění, se mlčí.

Spousta zranění si vyžádala doživotní poškození – mezi nejčastější poškození patřily utržené končetiny, nezvratně poškozené oči, popálená kůže a další dobře viditelná zranění. Proto mezi dvěma světovými válkami vznikl úplně nový obor, plastická chirurgie.

Jen málo žen, které chodí na plastiky prsou nebo liposukce, ví, že za to vděčí válečným invalidům z první a druhé světové války. První operace se samozřejmě objevily už dříve, ale opravdu se rozšířily až první světové válce, kdy je využily statisíce válečných veteránů ze všech zemí…

 Lékaři vyráběli zpočátku především náhradní končetiny: primitivní protézy, které sloužily jako náhrady za utržené ruce a nohy. Zejména důstojníci a šlechtici však potřebovali i rafinovanější pomůcky. Velmi brzo po I. světové válce začaly po celé Evropě vznikat speciálně řemeslnické dílny, které navrhovaly vyráběly oční protézy. Umělé oči se dělaly v nejrůznějších barvách, nejčastěji z keramiky.

Kromě umělých očí patřily k oblíbeným náhradám také části umělých obličejů. Na ty se používaly buď kožené masky anebo keramické protézy. Jejich součástí byly rovnou i oči… Jedním z největších výrobců umělých náhražek obličejů byla London General Hospitál, která jako první v průběhu první světové války nechala vzniknout specializovanému oddělení Masks for Facial Disfigurement Department. Tam prosazovali náhražky z odlehčeného kovu, které měly mnohem větší výdrž než do té doby používané masky gumové.

Zdroj: oficiální zdroj

Základním materiálem byla měď, která tvořila třetinu masky. Největší práci dalo najít barvy, které by vypadaly přirozeně. Do té doby neexistovaly barvy, které by vypadaly stejně dobře v přirozeném i umělém světle.

Průkopníkem těchto masek byl Angličan Sir Herold Gillies. Ve svých pamětech vždy vzpomínal, kolik děkovných dopisů od vojáků dostával…