Rybářské orgie v Norsku

Norsko, to je prý ráj všech rybářů. A protože jsem Rybářová, vyrazila jsem na sever prozkoumat, co že se tady tak zázračného děje.

Lovila jsem na moři ryby, sušila tresky, smažila makrely, ale především: vstřebávala jsem příběhy, při kterých běhal mráz po zádech.

Přes padesát norských rybářů pobíhá po palubě velké dřevěné lodi. Ta je plná tresek, mořských ďasů, pstruhů, makrel... Na úlovek ale nyní nemají muži ani pomyšlení. Obrovské vlny narážejí do lodi. Zmítají jí od jedné skály ke druhé, až ten nápor nedokáže unést. Bouře plavidlo doslova rozmetá na kousky a nepřežije ani jediný člověk.

Mladý rybář Stian Vaerberstyer mávne rukou ke skalám v moři, kde často docházelo k tragédiím. „Ten příběh starý sto let nebyl poslední. Moře je tady zkrátka pořádně divoké a když kolem sebe máte tisíce skal, záříte pokorou. Když je tady bouře, všichni se bojíme, ale zároveň se neubráníme tomu, abychom ji nešli pozorovat. Vlny se valí přes mosty a vy cítíte, jak vás to všechno tak nějak čistí,“ říká, když kráčíme po molu ve stovky let staré rybářské vesnici Haholmen na západě Norska, v romantické oblasti plné fjordů a červených domků na kůlech, které vykukují nad hladinou.

A právě sem míří rybáři z celé Evropy. Toto pobřeží totiž omývá teplý Golfský proud, a tak ve zdejších vodách žije neuvěřitelné množství ryb. Dosvědčují to rybáři, kteří se právě na malých bílých motorových lodích vracejí z lovu. Sítě mají dnes plné tresek.

"Jezdíme sem už pátý rok. Je tady úžasný rybářský kemp, kde nám půjčí loď, jsou tu k dispozici mrazáky na ryby a čistící prostory. Za rybami vyrážíme na křižovatky fjordů a otevřeného moře, tam se jim daří nejlíp. Ve fjordech sem tam zahlédnete delfíny a v oceánu můžete pozorovat velryby, to je nezapomenutelný zážitek,“ popisuje rozradostněně Martin Ovesný z Brna – domů si i letos poveze pěkný úlovek, protože z Norska můžete vyvézt až 15 kilogramů ulovených ryb!
Však také na tzv. Atlantské cestě, která propojuje desítky malých ostrůvků rybaří každý, kdo má ruce! Lidé s pruty postávají na speciálně pro rybáře postavených chodnících podél úchvatně zahnutých mostů, přes něž tato slavná silnice vede. Na molu mají norští rybáři neustále připraveno své rybářské nádobíčko a nějaké ryby se tady pořád suší na stojanech.

Norské "smrduté“ zlato

Obyvatelé zdejšího rybího království ovšem nejčastěji končí v břichách Španělů, Portugalců a Argentinců, kam se už stovky let ve velkém vyvážejí. Norové si nepotrpí na rybí trhy a když už si dají rybu, tak mraženou. Na co si ale dodnes potrpí, to je zdejší specialita sušená treska.

A snad největším odborníkem v této oblasti je dnes dvaaosmdesátiletý Emil Rosand. Chlubí se tím, že je byl možná nejmladším rybářem na světě, protože ho otec bral na moře lovit už v šesti letech. S pýchou ukazuje fotografie, na nichž třímá obří ryby.

"Jednou jsem s kamarádem ulovil mořského úhoře, který byl delší než já,“ ťuká prstem na fotku, na které se skutečně zmítá ryba měřící téměř dva metry. „Bacili jsme ji po hlavě a čekali, že jako každá jiný omdlí, jenže ona bojovala dál. Vlastně se hýbala ještě i poté, co jsme ji naporcovali,“ vzpomíná na největší úlovek svého života.

Dnes předává dál nejen historky, ale především rodinné know how o nasolování a sušení tresek ve vlastní rybárně. „Dělám to šikovně, muže posílám lovit ryby a nechávám si tu jejich manželky, které mi pak pomáhají,“ usmívá se starý Nor, se kterým se musíte domlouvat rukama nohama, protože anglicky neumí. Proto raději přechází k názorné výuce. Ze sklepa přinese pětikilovou plochou tresku, krásně bílou, čistou, ale páchnoucí až hrůza.

"Nejlepší jsou pětikilové tresky, které se dříve lovily hlavně kolem Vánoc. Ty omyjeme, nasolíme a znovu omyjeme a očistíme od všech tmavých částí,“ popisuje zatímco kráčí na kamenitou vyvýšeninu za bílými domy. „Tady je pak na kamenech sušíme minimálně pětadvacet dnů, ale spíše jednou tolik. Na noc je dáváme pod dřevěné stříšky, kam se jich vleze až tři stovky, a každé ráno je zase vytahujeme na slunce. Že jsou hotové, poznáte podle toho, že jsou dost tvrdé a taky podle chuti.“

Jak taková treska chutná, zakouším až na další návštěvě u šéfkuchaře jedné zdejší restaurace, u Olava Jorgensena. Co si tady ulovíte, to si totiž můžete taky uvařit a dostat k tomu nejednu radu. "Já ryby vařím v osolené ocitronované vodě, pak je osolím, opepřím, popráším moukou, ogriluju a je hotovo.“ Jednoduchý, ale vskutku chutný recept. A sušená treska? Ani ta tady nechybí, Olav je uchovává v tmavém sklepě. Jednu už však má namočenou ve vodě, na výšku má pět centimetrů, a tak ji tak musí nechat pět dnů: to je prý pravidlo míry a dobré chuti. Když jednu uvaří a naservíruje, musím mu dát za pravdu: ačkoliv tato treska byla ulovená před více než rokem, chutná jako dokonale čerstvá, právě ulovená, ta nejlahodnější ryba jakou jsem kdy jedla.

Náš král nám vozí medaile

A zatímco jsem ještě ochutnávala skvělou krémovou polévku z krevet, lososa a jiných mořských dobrot, zakusovala to sobím a losím salámem, nakládanými sledi a mazala si speciální sladký tmavý sýr brusinkovou marmeládou, Norové se pustili do vyprávění - nejčastěji o tom, jak potkali svého krále, kterým je Harald V.

"Je to dobrý chlap, na nic si nehraje. Jednou tudy projížděl a zastavil se, aby si dal kus sušené tresky,“ usmívá se při vzpomínce jeden z mužů. Harald V. je formální hlavou Norska, norské církve i ozbrojených sil. Přitom si ale dělá věci hodně po svém. „Byl to velký sportovec, na olympiádách nám v jachtingu vybojoval několik medailí,“ upřesňuje další rybář s tím, že i proto mu lidi odpustili, že se oženil s ženou „z lidu“. Hůře jsou na tom ovšem dvě královské děti: princezna Märtha Louise si totiž našla bohémského básníka a korunní prince Haakon si už dokonce vzal svobodnou matku!

Na monarchii přesto ale nedají Norové dopustit. Návrh na její zrušení by dnes prý odmítli stejně rezolutně jako naposledy v roce 1974, kdy se země zbavila své obrovské chudoby, protože se v Severním moři začala těžit ropa a zemní plyn.

Hrdinové noci

Jakmile se ale začne stmívat, Norové vytáhnou národní pití - bylinkový notně silný Akvavit. Alkohol je pro ně totiž novinkou, ještě pár lety tady měli naprostou prohibici a ani dnes ho v obchodech neuvidíte. Existují speciální obchody, kde se může prodávat a v celém Norsku tak má monopol na alkohol jenom jedna firma. Na veřejnosti se alkohol nesmí pít, zato doma si Norové občas rádi dají. A to pak začnou vyprávět historky o tom, jak v hlubokých a černých lesích potkali tajemné skřítky - troly.

"Odmalička slýcháme, že jsou všude kolem nás a musíme si je hýčkat,“ vypráví jeden z rybářů a musím mu dát za pravdu. Norové to vlastně možná se svojí úctou k lesním skřetům až přehánějí. Jejich kamenné či dřevěné sochy s dlouhým křivým nosem z něhož roste smrček, se čtyřmi prsty na každé ruce a dlouhým chlupatým ocasem, který se neschová do žádných kalhot, jsou skutečně na každém kroku.

Jsou jich tisíce a právě tolik je i legend o jejich původu.
Jedna z nich vypráví, že se Bůh jednou přišel podívat, jak si na Zemi žijí Adam s Evou a s jejich dětmi. Eva prý nestihla všechny umýt, a tak Bohu ukázala jen ty čisté. Bůh se ovšem za takový podvod rozčilil a všechny špinavé děti proměnil v troly, kteří dodnes žijí v norských lesích a vycházet smějí jen v noci. Sluneční svit by je totiž proměnil v hromádku kamení.
No, pokud by to byla pravda, Norsko by obývalo jen 5,5 milionu lidí, ale miliony milionů trolů, protože kamínky navršené na sobě jsou tady všude.

Vůbec nejvíc jich ovšem najdete na tzv. Trolí stezce kousek od města Molde. Prozaicky označená komunikace č.63 je pravděpodobně tou nejznámější serpentinovou cestou v zemi. Dnes po ní můžete vyjet na kole či autem pohodlně až k dech beroucím výhledům na fjord Andalsnesfjorden či na slavnou Trolltindane, nejvyšší kolmou stěnu Evropy. Pokud si chcete dát naopak příjemně do těla, můžete se vydat po staré Trolí stezce, kudy chodili Norové na trh s dobytkem. Je to procházka na zhruba tři hodinky a třeba na ní potkáte i troly. Jen pozor při pátrání po nich na 180 metrů vysoký vodopád Stigfossen, který vás může pořádně osprchovat...

Ale z lesů zpět k rybaření, do fjordů. Jste přece u toho podle mnohých nejkrásnějšího na celém světě: u Geirangeru. I tady pozitivně zapůsobil golfský proud, takže lesy a louky na něm jsou většinu roku jasně zelené a chlubí se spoustou vodopádů nad nimiž se klenou krásné mosty. Tato 15 kilometrová norská chlouba je zapsána na seznam UNESCO, takže vážně stojí za prohlídku, ale byla by škoda nečinit to alespoň chvíli z vodní hladiny. Můžete se tady projíždět na trajektech nebo dokonce na obrovských zábavních lodích.
„V Norsku je takový zvyk, že jakmile odejdou lidi do důchodu, dopřejí si pětidenní či týdenní cestu na některé z lodí společnosti Hurtigruten. To je pobřežní linka spojující víc než sto let jih Norska se severem,“ doporučuje průvodce Petr Burian ze společnosti Periscope Skandinávie.

A kdo by toužil po troše klidu, v kempu u města Geiranger si může půjčit loďku a po krátkém zaškolení cestovat, nebo chytat ryby ve fjordu celé dny. Norsko je přece zemí ticha a bylo by škoda nechat si ho ujít...

Jak rybařit v Norsku

Kdy vyrazit: kdykoliv, v Norsku se rybaří po celý rok
Doprava: Společnost Norwegian má přímou linku do Trodheimu nebo se můžete vydat do Osla a pak do Molde, zpáteční letenka od 7000 Kč. Po oblasti fjordů můžete přejíždět trajekty (za cca 40 NOK, přičemž 1NOK = 3,20 KČ)), pronájem auta začíná na 3000 Kč/den.

Ubytování: V Norsku najdete mnoho přímo rybářských kempů, kde vám kromě ubytování nabídnou i potřebné vybavení. Romantici mohou zvolit romantické ubytování ve zregonstruovaných rybářscích domcích v Haholmenu, více na www.haholmen.no

Na kolik to vyjde: Ubytování na 9 nocí v apartmánech rorbu u moře (s vlastním sociálním zařízením a kompletně vybavenou kuchyní), pronájem prostorných hliníkových lodí a mrazáky pro úlovky, letenka a transfer z letiště, zapůjčení pilotovacího prutu s elektrickým multiplikátorem pořídíte od 25 000 Kč.
Více informací o Norsku a rybaření: www.skandinavie.cz

Více zajímavých reportáží najdete v časopise Travel Digest a na www.traveldigest.cz