VIDEO: Vězení v ní probudilo malířské nadání. Boduje na výstavě

Teprve pobyt za mřížemi probudil v Mouně Chlupáčkové netušený talent. Ačkoli nikdy předtím nemalovala, její obrazy teď slaví úspěch. Před časem získala třetí místo na výstavě vězeňského umění v Polsku.

Desítky obrazů Mouny Chlupáčkové zdobí chodby i kanceláře opavské ženské věznice, kde si žena odpykává svůj trest. Za mříže se dostala kvůli podnikání v realitách, když její firma zkrachovala, zůstaly jen dluhy a ona vyfasovala 5,5 roku vězení.

“Jsem tady rozhodně velice spravedlivě. Měla jsem více dávat pozor na peníze druhých,“ uvědomuje si svou vinu Mouna Chlupáčková, která své umělecké vlohy objevila jen díky vězení.

“Všechno to začalo tím, že jsem po nástupu do výkonu trestu byla v ohromné depresi, a nevěděla jsem, jak z toho ven. Až když jsem se tady svěřila jedné kamarádce, mi sehnala malířské potřeby a já jsem namalovala první obraz, který se všem velmi líbil. A tak jsem začala malovat,“ vzpomíná Mouna Chlupáčková, která za své zvláštní jméno vděčí svému africkému otci.

Svůj první obraz namalovala před více než dvěma lety, a od té doby už má na kontě několik stovek děl. Mnoho jich visí na stěnách prakticky všech kanceláří věznice, i na zdejších chodbách. O kvalitě obrazů svědčí i to, že jeden z nich letos získal třetí místo na mezinárodní výstavě vězeňského umění v Polsku, kde se prezentovala díla vězňů z mnoha zemí Evropy.

“Tato výstava je považována za prestižní propagaci práce s odsouzenými, a my jsme rádi, že se paní Chlupáčkové podařilo takto prezentovat své umění,“ říká mluvčí opavské věznice Dagmar Slaná. “Já jsem vůbec takový úspěch nečekala, ale jsem na to samozřejmě velmi pyšná,“ přitakává Mouna Chlupáčková s tím, že svůj talent zřejmě podědila.

“Mým dědečkem byl akademický malíř profesor Václav Trefil, a mým praprastrýcem byl taktéž akademický malíř a profesor Otakar Nejedlý. Ale když jsem jako dítě měla zájem o uměleckou školu, šla jsem za dědečkem a zeptala se ho, jestli ve mně vidí talent. Dědeček mě nechal namalovat hrníček a jablíčko, a řekl – nemáš talent. Takže já jsem okamžitě z trucu šla na zemědělku, prošla jsem celým životem, vdala jsem se, měla čtyři děti, a pak jsem skončila tady ve vězení,“ vypráví Mouna Chlupáčková, která malování věnuje každou volnou chvíli.

“Pracuji ve vězeňské knihovně, a jakmile mám po práci, prakticky všechen čas věnuji malování, nebo keramice. Ve svých obrázcích vyjadřuji hlavně lásku ke svému příteli, a někdy namaluji i dva obrazy za den, když pracuji dlouho do noci. A skvělé je, že mě tady nikdo neomezuje. Naopak mě vychovatelé všemožně podporují a jsem jim vděčná, že mi pomohli ten můj sen uskutečnit,“ uzavírá Chlupáčková.