Skotsko napadlo Panamu. Zapomenutá válka, která zničila velmoc

Když začne válka, ani ty nejsilnější velmoci si nemohou být ničím jisté. Štěstěna je totiž naprosto nevypočitatelná…

Skotsko bylo na počátku 18. století tak silnou zemí, že se rozhodlo získat zámořské kolonie. Jednou z nich měla být i Panama. Plán na získání spojnice mezi Severní a Jižní Amerikou vymyslel slavný byznysmen William Paterson, muž, který později založil také anglickou centrální banku.

Paterson nejprve s tímto plánem, z něhož měla profitovat především jeho firma, oslovil nejprve Anglii. Ta však odmítla, bála se, že si proti sobě popudí Španělsko a Portugalsko. Proto se Podnikatel obrátil na Skotsko. Plán na zřízení obchodní stanice, která by měla sloužit jako spojkou Evropy a Ameriky, Skoty nadchla. Mohli by díky ní neuvěřitelně zbohatnout a “nandat“ to svým jižním sousedům z Anglie.

Menší dluhy nejsou nebezpečné...

Za pouhého půl roku sehnali skotští podnikatelé 400 tisíc liber – pro lepší představu to byla přibližně třetina celkového majetku Skotska. Útok na Panamu se stal národním zájmem: do sbírky se zapojili téměř všichni obyvatele této země. Na podzim roku 1968 bylo peněz konečně tolik, že se podařilo zaplatit flotilu. Pětice lodí vyplula z přístavu v Leighu a o pár týdnů později dorazila do Panamy, konkrétně do Dariénu.

Zdroj: oficiální zdroj

Tam však Skoty čekalo velké překvapení. Kvůli zcela nedostatečné přípravě vojáci vůbec netušili, co je tam čeká. Bahnitá krajina plná močálů a moskytů nenabízela žádné potraviny ani zdroje. Darin je dodnes nejnehostinějším místem Střední Ameriky, širokým obloukem se mu vyhýbá dokonce i Panamerická dálnice. Všudypřítomní byli jen nepřátelští indiáni, které nezajímaly bedny plné skleněných korálků, ale spíš skotské skalpy… Nedařilo se ani obchodu; Španělé i Angličané se skotskými podnikateli odmítali obchodovat, takže žádný zázračný přiliv zlata se nekonal.

A pak, s příchodem teplého počasí, udeřila malárie. Přenášely ji roje moskytů, což ovšem kolonisté netušili a nevěděli tedy, jak se proti nim bránit. Každý den na tuto vražednou chorobu umíralo asi deset lidí. Vlhko a plíseň navíc ničily i tak trapně ubohou úrodu, mouku z domova sežrali červy. Když se rozkřikly fámy, že se blíží po zuby ozbrojená španělská armáda, sbalili si přeživší Skotové svůj majetek a vrátili se s hanbou do vlasti. S kdysi pyšné výpravy 1200 odvážných se zpátky domů dostalo jen 300 vysílených mužů…

Tím ale průšvih neskončil – Skotsko se nepovedeným podnikem zadlužilo tak, že nemělo na splátky dluhu. Hrdým Skotům tedy nezbývalo nic jiného, než podepsat o pár později smlouvu o sjednocení s Angličany. Tak skončila skotská nezávislost…