Psí hrdinové roku 2010: pět příběhů, které obletěly svět

Přečtěte si příběhy pejsků, o kterých se v uplynulém roce nejvíc psalo. Jejich příběhy jsou dojemné, veselé a někdy i kuriózní.

Psí příběhy nás dokáží naplnit stejnou spoustou emocí jako příběhy lidí. I pejsci totiž zažívají štěsté a utrpení - stejně jako my lidé. A také se mohou stát přes nos celebritami...

Putinovo štěně

Pro Rusy se stalo pejskem roku štěně bulharského ovčáka, které dostal jako dar premiérPutin. Putin byl sice dárkem od bulharského premiéra nadšen, ale vůbec se mu nezamlouvalo jméno Jorgo, kterým štěně bylo původně pokřtěno. Sám nebyl sto nové jméno vymyslet, proto poprosil krajany, aby mu na oficiální stránku předsedy vlády poslali své návrhy.

Zdroj: oficiální zdroj

Nakonec jméno vybral pětiletý kluk. Štěne dostalo jméno Baffy a ruský školák jako odměnu obdržel fotbalový míč. Pejsek zdárně zvládl přelet do Moskvy i karanténu a nyní pobíhá po premiérově rezidenci v Novo-Ogarjovu u Moskvy. Ještě se tu ale neseznámil s Putinovou oblíbenou fenkou Koni. Zatímco štěněti nejsou ani tři měsíce, jedenáctiletá labradorka je už psí dáma v letech. Putinova choť má zase dva pudly. "Je samozřejmě velice důležité, jaké spolu budou mít vztahy," upozornili premiérovi spolupracovníci. Premiérův mluvčí Dmitrij Peskov již dříve nevyloučil, že by nový přírůstek případně mohl "změnit adresu". Podle kynologů jsou psi karakačanského plemene silní, otužilí a nenároční strážci klidné povahy. Dokážou přilnout ke svému pánovi a dalším členům rodiny.

Putinova fenka má své místo po premiérově boku jisté. Před časem ji prošlo i to, že důkladně "vyčistila" talíře s pohoštěním, nachystaným pro návštěvu v premiérově pracovně. "Koni všechno sežrala! Nic nezbylo!" zaslechli jen novináři láteřit číšníka, zatímco hrdinka dne opouštěla scénu. "Koni, ty moje zlatíčko," uklidňovala fenku kuchařka. Premiérovi spolupracovníci pak připustili, že sušenky s marmeládou nejsou pro psa nejvhodnější strava. Putin ještě jako prezident prosil novináře, aby psu nepodstrkovali laskominky, po kterých se ale Koni může utlouct.

178. narozeniny oslavil nejstarší pes světa

Kříženec vlčáka a něčeho dalšího patří devětašedesátileté Britce Glenice Bagleyové. Tato žena tvrdí, že její pes je o dva roky starší než další kandidát na nejstaršího psa roku. Důchodkyně, která se v minulosti živila jako řidička autobusu, je na svou fenku pyšná. Deníku The Sun řekla: “Jsem na ni hrdá. A pokud se ukáže, že je opravdu nejstarším pejskem na celém světě, tak budu opravdu nadšená!“

Sheba je na svůj požehnaný věk ve vynikající formě. Nezlobí, poslouchá a pořád má zájem o život. V rozhovoru její panička prozradila, jak ji získala. Sheba se chová jako mladice. Ráda chodí na procházky, občas se i proběhne. Snaží se vyskočit na střechu skleníku, aby zaútočila na kočku, který tam leze. Zda dosáhne na titul nejstaršího psa, je však ještě otázkou. Paní Bagleyová totiž nemá žádný důkaz o Sudbině věku. Získala ji od své dcery roku 1987, když bylo štěně nalezeno poraněné po autonehodě.

Jediným důkazem Shebina věku je vyšetření, kterému se podrobila před devíti lety. Tehdy veterinář při pohledu na fenku užasl: “Vypadá na pět, ale je jí šestnáct roků!“ Poznal to jen podle kvality jejích zubů. Už tenkrát se zvěrolékař obával, aby Sheba přežila anestezii. Fenka se však dokázala vypořádat se všemi nástrahami života a i ve svém neuvěřitelném věku je pořád čiperná.

Pes, který tančí

Místní celebritou se stal v jedné obci v čínské provincii Che-nan pes, který si rád vykračuje po dvou nohách. Jeho majitel Čou Kuan-šun řekl, že naučil svého miláčka chodit vzpřímeně tím, že ho vodil za přední packu.

"Lu Lu jsme dostali od přátel a ihned jsme si ho zamilovali," řekl. "Naučil se chodit vzpřímeně, když mu byli čtyři měsíce, a od té doby už pomalu ani jinak nechodí," řekl hrdě majitel osmnáctiměsíčního psa. Učitel na penzi řekl, že Lu Lu nyní většinu času stojí na zadních. Dokonce i když odpočívá, raději si sedne na zadní nohy a tělo nechává vzpřímené. Každé ráno bere Čou svého psíka na procházku k parčíku, kde se jeho miláček těší velké přízni lidí, kteří si tady během zlepšují kondici. Všichni ho prý milují a nosí mu pamlsky.

Když handicap nevadí

Dvojnásobným titulem mistrů světa v agility se mohou chlubit paní Hedvika Rychnovská a její pes Matýsek. Vyhrávají i přes zdravotní handicap. Když si paní Hedvika Rychnovská z Jihlavy před více než sedmi lety po sérii náročných operací, které ji poslaly do invalidního důchodu, pořizovala štěně borderteriéra, zřejmě netušila, že se jí nový přírůstek do rodiny stane doslova životním osudem. Z původně plánovaného mazlíčka se totiž stal pravý šampion. Majitelka s ním dvakrát vyhrála titul mistryně světa handicapovaných psovodů v disciplíně agility.

Sama přitom tehdy vůbec netušila, že by se psem mohla závodit. Matýsek jí prý ale padl do oka hned. „Byla to láska na první pohled. Chtěla jsem tohle plemeno a vybrala si právě Matýska. Zřejmě jsem už tehdy poznala, že i on má handicap stejně, jako já, takže jsme si možná byli souzeni,“ říká dnes Hedvika Rychnovská. Matýsek je ale jen domácké oslovení, celým jménem se pes jmenuje A3 Champion Miky Bohemia Diplomat.

Bohužel právě tenhle „šampion“ trpí epilepsií, což není právě ideální předpoklad pro sport. Ostatně, ani jeho panička to po velkých zdravotních problémech neměla jednoduché. Bývalá gymnastka a atletka se najednou musela sportu vzdát a tak vše vyřešila po svém. Začala sportovat se svým pejskem. "Původně měl být jen na mazlení, ale manžel se věnoval disciplíně agility a já tomu podlehla také. Začali jsme s Matýskem cvičit a pak i objíždět závody,“ vzpomíná dnes dvojnásobná světová šampionka.

Vojenský hrdina z Kosova

Rotmistr Juraj Králik si na kosovské základně Šajkovac oblíbil divokou fenku Alici natolik, že ji chtěl zachránit. Jenže vojenské předpisy jsou přísné a zvíře do letadla nesmí. Po skončení mise proto náš voják pro fenku vyrazil autem. A to přesto, že ho čekala téměř tři tisíce kilometrů dlouhá cesta.

Alice je snad nejslavnější psí voják. Její příběh obletěl celou českou armádu. Přitom jde o obyčejného kosovského psa, který někdy před čtyřmi lety přišel před českou základnu Šajkovac a od té doby ji hlídal. Jenže Češi teď Kosovo opouštějí a tak se jeden voják rozhodl, že Alici odveze domů. V cestě mu stály předpisy. Existuje však nařízení, které zakazuje přepravu zvířat ze zahraničí. Juraj Králik se ale nevzdal. Pro Alici vyrazil na dobrodružnou cestu autem napříč celou Evropou. "Spočítal jsem si to - jel jsem 35 hodin a ujel jsem asi 2800 kilometrů," říká Juraj Králik.

Čeští vojáci se nedávno pokoušeli dostat psy i z mise v Afghánistánu. Tehdy to ale skončilo špatně. Vojenský veterinář je v Praze nechal utratit. Podobné snahy vojáků nejsou nic zvláštního, říká vojenská psycholožka. V misi se můžou cítit osaměle a pes jim svým způsobem nahrazuje rodinu. Americká armáda má ještě přísnější předpisy než česká. Její vojáci nejen že nesmějí zvířata odvážet, ale ani se o ně během zahraniční mise starat.

Přesto to už několik amerických vojáků tajně udělalo. A jeden z nich pak o tom dokonce napsal knihu. Psa s jménem Láva mariňáci navzdory přísným předpisům nakonec propašovali až do USA.