Kanibalismus a nafukovací panny: to řešili zavalení horníci v Chile

Kniha o zavalených chilských hornících odhaluje nečekaně intimní detaily z pobytu 33 mužů pod zemí.

Chilští horníci, které se loni v polovině října po více než dvou měsících pod zemí podařilo vytáhnout na povrch, uvažovali před navázáním kontaktu se záchranáři o sebevraždě a neměli daleko ke kanibalismu. Vyplývá to z knihy amerického novináře Jonathana Franklina.

Franklin, který v jihoamerické zemi žije 16 let, ve své knize 33 Men (33 mužů) vyzpovídal všechny zachráněné horníky. Píše v ní mimo jiné, že téměř všichni havíři, kteří strávili v zavaleném měděném a zlatém dole San José na severu země 69 dní, prošli po své záchraně posttraumatickým stresem.

PSALI JSME:

Někteří zavalení horníci v Chile trpí depresemi

PŘÍMÝ PŘENOS! Po vysvobození putují horníci k lékařům

Zachránění horníci! Víme co řekli po vytažení…

Pět z 33 horníků se z radosti nechá oddat v kostele

Prvních 16 dní, než se záchranářům podařilo havíře najít a navázat s nimi kontakt, musela skupina v dole přežívat na rychle se tenčících dávkách konzervovaného tuňáka. Po spojení s povrchem měli horníci jen tři potravinové dávky a deset litrů vody. Oni sami tyto chvíle popisovali jako temnou noční můru.

Nafukovací panny doktor nedoporučil

Někteří však chtěli nahoru stůj co stůj. "Jídlo nejídlo, hodlal jsem se odtamtud dostat," řekl v televizi CBS Mario Sepúlveda, jehož záchranáři vynesli na povrch ve speciálně konstruované kabině jako druhého v řadě.

Horníci podle knihy také požadovali nafukovací partnerky na sex, nakonec je ale nedostali. Jejich lékař to nedoporučil, do dolu by totiž bylo možné poslat jen deset panen, a mezi třiatřiceti horníky by se tak podle něj mohla rozvinout žárlivost.

Chystali se na kanibalismus...

"A jak? Musel jsem promyslet, který z horníků zkolabuje jako první. Pak jsem začal přemýšlet, jak ho sním. Přísahám, že mi to nebylo trapné, neměl jsem strach," popsal Sepúlveda děsivé okamžiky v dole.

Sedmnáctý den záchranáři k třicítce mužů provrtali úzký kanál a zjistili, že všichni žijí. S horníky komunikovali a posílali jim jídlo a svět začal s napětím sledovat, zda se je podaří zachránit. Horníci ale byli ochotni podstoupit i to nejhorší, aby přežili. „Řekli mi, že už měli připravený hrnec a pilku,“ uvádí Franklin v knize.

...i sebevraždu

Victor Zamora, čtrnáctý zachráněný havíř, spolu s několika dalšími vážně uvažoval o tom, že si vezme život. "Kdybychom měli dále trpět, bývalo by pro nás lepší odebrat se do krytu, zapnout motor s oxidem uhelnatým a odejít," vypověděl. Doplnil, že o takovém činu nepřemýšlel jako o sebevraždě. "Bylo to o tom ukončit utrpení. Stejně jsme si mysleli, že umřeme," vysvětlil.

Horníci uvízli v dole na měď a zlato 5. srpna. Navázat kontakt se světem se jim podařilo až 17 dnů po závalu. Jejich záchranu sledovaly v přímém přenosu miliony lidí po celém světě.