NA VLASTNÍ LYŽE: Za komfortem do Rakouska

Zdroj: Jan Čech

Lyžařská střediska v Evropě nejsou stejná. Někdo si nemůže vynachválit ta francouzská, jiný italská. Kdo nehodlá trávit mládí na cestách a zažít komfort, pojede do Rakouska.

Letos jsme se s kamarády rozhodli vyrazit na lyže do Rakouska. Jako ideální nám připadal ohromný areál Salzburger Sportwelt, který zahrnuje taková známá střediska, jako je Wagrain, Flachau, Alpendorf nebo Zauchensee. Stačí jedna permanentka a je k dispozici neskutečných 95 vleků a lanovek a 123 sjezdovek.

Coby kamenem dohodil

Dojet do střediska není vůbec žádný problém. Na výběr je hned několik tras. Záleží, kde bydlíte. Z Prahy pravděpodobně pojedete autem přes Dolní Dvořiště, z Brna přes Vídeň. Každopádně si budete muset koupit rakouskou dálniční známku, kde desetidenní vyjde na 211 korun. Cesta téměř od rakouských hranic až do Flachau je jen po dálnici. Z Prahy tam budete autem za 5,5 hodiny (455 km), z Brna je cesta ještě o půl hodiny kratší.

ČTĚTE TAKÉ:

PŘEHLED VŠECH ČLÁNKŮ LYŽAŘSKÉHO SPECIÁLU

AKTUÁLNÍ SNĚHOVÉ ZPRAVODAJSTVÍ DOMA A VE SVĚTĚ

SPOČÍTEJTE SI CENU SKIPASU

Malá rada. Jeďte v co nejmenším počtu aut. Parkovat mezi mantinely sněhu u domů bývá někdy opravdu obtížné. Navíc v místě jezdí ZDARMA celou zimu soustava skibusů, kterými se dostanete kamkoli.

ČTĚTE TAKÉ: Test vozu, se kterým jsme jeli do Rakouska

Pokud byste chtěli jet do místa určení autobusem, najděte si nejlépe nějakou českou cestovní kancelář, nebo jeďte do Salcburgu, odkud pak odjíždí každý den dálkový skibus! Podrobnosti o skibusech najdete třeba na stránkách střediska Flachau.

Ubytování na jedničku

Najít ubytování v tomto středisku nebývá snadné ve dnech rakouských prázdnin, které jsou někdy kolem začátku února. Stejně jako u nás mají děti prázdniny postupně, takže nával tu je víc než měsíc. Když ale vyrazíte dřív, máte vždy možnost nějaké to ubytování najít lehce přes internet. Stránky jednotlivých středisek nabízejí spousty možností. Vyplatí se jet například v šesti lidech, kdy typické rakouské horské domy jsou rozdělené na jednotlivé apartmány. Někdy i po patrech. Ubytování v šesti lidech pak vyjde jednoho člověka nakonec i na 19 euro, a to je k dispozici luxusní rezidence postavená ze dřeva, kompletně vybavená kuchyně, komfortní ložnice nebo luxusní lyžárny s vyhřívanými držáky na sjezdové boty.

Zobrazit všechny fotky (10)

Luxus, luxus, luxus

Některá centra z areálu (například Wagrain) jsou už starší. I tak patří jejich vybavení k vyšší třídě. Lanovky fungují perfektně a dostanete se prakticky kamkoli. V novějších středicích (Flachau, Zauchensee) pak najdete fantastický luxus. Většina sedačkových lanovek má vyhřívané sedáky a plexi kryty pro případ horšího počasí. V každém středisku je minimálně jedna kabinková lanovka. Všechno funguje, jede a fronty jsou velmi krátké.

A sjezdovky? Zapomeňte na francouzskou laxnost, kde černá sjezdovka znamená, že se neupravuje. Zapomeňte na italské rozradostněné správce sjezdovek, kteří občas v euforii z blonďatých sjezdařek v upnutých kalhotách zapomínají neurolbované pruhy. Tohle je Rakousko. Tady je všechno precizní. Večer vyrazí nejmodernější rolby na svahy, stáhnou sníh s navršených muld, uhladí je hřebeny a do rána všechno krásně ztuhne. „Chytnout první lano“ pak je naprosto fantastický zážitek. Před sebou máte sněžné střechy, kde stejnou dobu, co jste jeli lanovkou nahoru jedete velkou rychlostí dolů, všechno v perfektním stavu a dokonale značené.

Drobnosti, které nadchnou

Stejně jako ve francouzských Třech údolích, i zde je možné jet celý den a ani jednou se nesvezete stejnou lanovkou a nepojedete po stejné sjezdovce. Služby na sjezdovkách jsou zde však na extrémně vysoké úrovni. Horských chat s restaurací je zde nepřeberně, každá disponuje luxusními záchody, místem pro seřízení vázání, okamžitou možností zavolat horskou službu, lze se zde dokonce i ubytovat...

A když už budete znaveni lyžováním, vyrazíte třeba do centra. Mnoho restaurací (Wienerschnitzel nebo opečená klobása s hranolky jsou zde všude samozřejmostí), diskoték, wellnes center znamená zábavu na celou noc.

Malá perlička chvály na závěr. Bydleli jsme v malé vesničce, kde na centrální křižovatce stálo několik saní. Nikdo je neukradl, jen tam přibývaly. Pak jsme zjistili proč. Na kopci nad vesnicí se tyčil malý kostelíček, ke které se šlo po silnici. Nahoru „řeholníci“ vystoupali po svých a dolů jeli na saních. Jeden člověk pak všechny sáňky dole shromážděné zahákl za svoje malé Suzuki a vytáhl je zpátky na kopec.

Zdroj: Jan Čech

Všechno něco stojí

Konec chvály, i tady najdeme několik nepříjemností. Především je to cena. Denní permanentka stojí 41 euro v plné sezóně. Dítě vyjde na 21,50 euro. Stejně tak není nejlevnější ani stravování a pití. Pravda, tři eura za pivo ve dvou tisících metrech uprostřed sjezdovky není mnoho, ale stejně budete platit i dole v centru.

A co nás nejvíc štvalo? To je ta strašná rakouská muzika. Zdá se, že každý, kdo dokáže v ruce udržet mikrofon a jeden tón po dobu delší než tři sekundy bez zakolísání hlasu, nazpívá CD vtipných rakouských sprostonárodních písniček. A ty hrají všude. V rádiích, v autobusech, v restauracích... Pak oceníte i albánský hip-hop.