Nevidomý muž píše básně! Teď vydává svou první sbírku poezie

Ačkoli je zcela nevidomý, přece píše básničky – třiačtyřicetiletý Petr Škubal z Opavy teď dokonce vydává svou první sbírku básní.

Se psaním poezie začínal Petr Škubal před téměř dvaceti lety. Zpočátku to byla spíše depresivní tvorba, kdy se snažil vypořádat se ztrátou zraku, která ho postihla v patnácti letech kvůli genetické chorobě očí, teď už jsou však jeho básně plné optimismu. “Poslední dobou píšu básničky hlavně o přírodě, o věcech okolo sebe, i o městech mého mládí. Někdy napíšu za jeden den tři básničky, jindy za měsíc jenom jednu,“ říká nevidomý básník Petr Škubal, který básničky sepisuje v Braillově písmu na letitém Pichtově psacím stroji.

“Ten stroj jsem si koupil před třiceti lety a nevyměnil bych ho za žádný jiný, i když už leccos pamatuje. Pichtovy psací stroje pro nevidomé jsou ostatně stále stejné, mají pořád šest klapek a mezerník, jediné, co se mění, je jejich cena. Zatímco ten můj stál dvanáct stovek, dneska tyto stroje stojí i patnáct tisíc. Jediné, co bych si přál, je ještě počítač, to by mi hodně ulehčilo život,“ usmívá se Petr Škubal s tím, že s nápadem vydat sbírku jeho básní přišli pracovníci Domu Sv. Cyrila a Metoděje pro nevidomé v Opavě-Vlaštovičkách, kde žije.

“Petr už píše básničky dlouho, a tak jsme mu chtěli udělat radost. Probíhalo to tak, že on psal básničky v Braillově písmu, pak mi je předčítal, a já je přepisoval do počítače,“ říká sociální asistent Václav Burda. “Samotná knížka ještě není úplně hotová, momentálně probíhají korektury, přičemž sbírka vyjde v dubnu nákladem sto kusů,“ dodává Václav Burda, podle něhož to ovšem nebudou úplně první básničky, které Petrovi Škubalovi veřejně vyšly. Některá jeho díla už byla totiž publikována v místním zpravodaji Vlaštofka. Samostatná sbírka básní, je však přece jen něco jiného. “Já jsem strašně rád, že se to podařilo vydat, protože je to mnohem lepší, než psát pořád jenom do šuplíku,“ uzavírá nevidomý básník Petr Škubal.