Unikátní třídy: Prvňáci se začínají učit na počítačích

Zdroj: Oficiální zdroj

Prvňáci vybraných škol mají k dispozici počítače, na kterých probírají učivo. Učitelé tvrdí, že taková forma výuky školáky více zajímá a dokonce i baví.

Projekt Digitálních hnízd má za sebou další úspěšný rok existence. S pomocí několika přenosných počítačů v jedné třídě je díky němu možné žáky při výuce seskupovat podle odlišné úrovně talentu i znalostí.

Z projektu původně lokálního významu se postupně a důsledně cestou „zdola“ bez jakékoli centrální či institucionální podpory stává celonárodní záležitost.

Základní škola JUDr. Mareše ve Znojmě, kde se nejprve digi-hnízda objevila, inspirovala další školy a počítače se usazují hned v sedmi základních školách v Praze a jejím okolí, Ostravě či na Vysočině.

Na Praze 10 se s počítače vyučuje ve třech třídách

Základní škola Brigádníků v Praze 10 zavedla model Digitálních hnízd ve všech třech třídách prvního ročníku. „Šedesát prvňáčků ve třech třídách tak pracuje s deseti dětskými notebooky, které si s sebou vezmou i do druhého ročníku. Plánujeme, že i jedna ze dvou tříd prvního ročníku, který nastoupí v září, bude pokračovat v Digitálních hnízdech,“ uvádí ředitelka školy Alena Polanská.

ZŠ Brigádníků je tak jednou ze základních škol přejímajících úspěšný model Digitálních hnízd, který se rozvíjel během uplynulých tří let v Základní škole JUDr. Mareše ve Znojmě. Těmi dalšími jsou dvě školy z Prahy 6, ZŠ v Jílovém u Prahy, Novém Městě na Moravě či v Ostravě-Vítkovicích. Znojemská škola pak nejnověji svoje pojetí digitální výuky klonuje ve své sesterské malotřídce v Konicích poblíž Znojma. Hned sedm základních škol se tak během jednoho roku rozhodlo následovat koncept, jehož silnou stránkou je, že velmi dobře odpovídá současné finanční a personální situaci českého školství.

Digitální výuka není levná

Na co se musí připravit školy, které chtějí své žáky vyučovat digitálně? „Na počátku je nezbytná investice do techniky – několika žákovských přenosných počítačů a notebooku učitele, které jsou vzájemně propojeny v síti s interaktivní tabulí. Kolem jednotlivých žákovských počítačů žáci vytvářejí takzvané digitální hnízdo – skupinu, které učitel zadává úkoly odpovídající úrovni jejích členů.

Talentovaní žáci mají díky tomu šanci jít mnohem dříve dopředu, nenudí se a nemusí čekat na ostatní, zatímco žáci, kteří jsou pozadu, nemusí prožívat frustraci z pro ně nezvládnutelných úkolů,“ vysvětluje Miloslav Hubatka, ředitel Základní školy JUDr. Mareše ve Znojmě, který projekt Digitálních hnízd před třemi roky s podporou společnosti Intel „rozjel“.

V situaci, kdy školy a jejich zřizovatelé řeší nedostatek peněz, pro ně není snadné investovat do digitalizace. Jako vhodný zdroj se nabízejí peníze z evropských fondů, z takzvaného projektu šablon, z něhož zbývá vyčerpat necelá polovina ze 4,5 miliardy Kč.

V dosavadní praxi se však role investorů v rostoucí míře chápou rodiče, kteří si přeji, aby se jejich děti učily v souladu s nejnovějšími trendy výuky, a pořizují svým dětem přenosné počítače. Například v malotřídce v Konicích rodiče koupili dětem netbooky pod stromeček. Z celkem pěti žáků ve třídě jsou tak počítačem vybaveni čtyři. Na škole pak je, aby do třídy pořídila interaktivní tabuli. Digitální hnízda však lze rozběhnout už při mnohem menším počtu počítačů, děti mohou touto metodou efektivně pracovat již od počtu tří či čtyř žákovských počítačů ve třídě. 

Počítačová učebna vyjde na nejméně 25 000 korun

Digitalizování jedné třídy s minimálním počtem tří přenosných počítačů se dá dnes řádově pořídit už za 25 tisíc Kč, což je zhruba desetkrát méně, než kolik stojí vybavení počítačové učebny,“ říká Miloslav Hubatka, v jehož škole najdete interaktivní tabule ve všech dvaceti třídách a koncept Digitálních hnízd je pozvolna překlápěn i na druhý stupeň mezi žáky, kteří na něm přirozeně nevyrostli s příchodem do první třídy.

Miloslav Hubatka razí v souvislosti s digitalizací škol takzvaný klouzavý model, jehož podstatou je, že rozvoj techniky jde ruku v ruce s rozvojem lidských zdrojů. „Žáci i učitelé si musí prožít svou vlastní ,digitální revolucí‘, ale pro děti je z mnoha důvodů mnohem přirozenější a snazší. Pro učitele je přechod náročnější a vyžaduje od něj zásadní změny v přípravě i vedení výuky, proto je pro něj mnohem ,přátelštější‘ varianta, když si může společně s žáky celý systém vyzkoušet a sžít se s ním při menším počtu počítačů ve třídě,“ tvrdí Miloslav Hubatka na základě několikaletých zkušeností.