Kdo nedobyl Severní pól

To místo samo o sobě nestojí za moc. Žádné památky, pěkná vyhlídka ani stánek s občerstvením. A přesto kvůli němu lidé nasazovali životy. Když na něm stojíte, celý svět se točí kolem vás. A právě pro tenhle pocit lidé podváděli a lhali ostatním i sami sobě.

Slavná dobytí vzdálených míst naší planety vždy obsadila první stránky novin. Ale mnoho objevitelů si své kousky pořádně přibarvilo...

Podvod č. 1 – Peary
V roce 1908 odplouvá z New Yorku ostřílený americký polárník Robert Peary. Je to jeho šestá výprava k severnímu pólu, Pearymu chybí osm prstů na nohou a táhne mu na 53 let. Ubývají mu síly a slábne i důvěra jeho sponzorů. Pro Pearyho je tahle výprava poslední šancí pól dobýt. A Peary to ví. Na 87. rovnoběžce posílá zpátky Boba Bartletta - muže, který umí se sextantem měřit zeměpisnou polohu. 6. dubna 1909 Peary se dvěma Eskymáky podle svých slov dobývá severní pól.

Podvod č. 2 – Cook
Ve stejném roce se z Arktidy vrací polárník Frederick Cook. Tvrdí, že severního pólu dosáhl už před celým rokem. Za Pearym stojí National Geographic a New York Times. Cook za sebou naopak táhne fiasko s falešným dobytím nejvyšší hory Severní Ameriky. Před třemi roky oznámil, že vylezl na Mt. McKinley, ale členové expedice podvod prozradili. Nějaký čas přesto Američané oslavují oba hrdiny. Nakonec o tom, kdo první dobyl severní pól, rozhodne sám americký Kongres. Ten nakonec hlasováním stvrdil, že jako první byl 6. dubna 1909 na severním pólu Robert Peary. Cookovi nepomohl ani vlastní film - Pravda o pólu. Historie mu neuvěřila. Pearymu nadlouho ano. Změnit se to mělo až osmdesát let po jeho slavné polární výpravě.

Pearyho rodina svolila ke zkoumání jeho dokumentace, mimo jiné deníku. Jako experta k prostudování deníku vybrali Pearyho obdivovatele, anglického polárníka Wallyho Herberta. Herbert pracoval 3 roky, znova šel na severní pól a prodělal 3 srdeční záchvaty. Jeho závěry otřásly nejen Pearyho rodinou. Pearyho poslední tábor prý ležel mnohem západněji než si Peary myslel. A udržet tempo, kterým údajně šel v posledních dnech, je na ledové kře nemožné. Miroslav Jakeš - první Čech, který dobyl severní pól na lyžích – k tomu říká: Ten led není hladký, není rovný jako třeba na rybníku, ale vlivem toho pohybu se láme. Vytváří se tam vodní kanály, najednou je tam řeka, jezero.

Dosáhnout přesně pólu neumožňovala ani Pearyho technika. Snahu určit polohu pomocí sextantu přirovnal Herbert ke snaze stoupnout na stín ptáka, který krouží vysoko nad vaší hlavou. Pearyho rodina čekala, že Herbert definitivně ukončí spor Cook versus Peary a potvrdí Pearyho prvenství. Nemohli se splést víc. Podle Herberta nebyl na pólu ani jeden. Peary se mu mohl přiblížit nejvýš na 100 mil. A oba polárníci podle něj podlehli klamu, že sláva je měřítkem velikosti.

1948 – opravdu první?
Začíná studená válka. Rostoucí napětí mezi Amerikou a Sovětským svazem dělá z Arktidy potencionální bojiště. Sověti vysílají do Arktidy největší a hlavně utajenou leteckou expedici. Budují tři základny na velkých krách a jednu vysunují až na pól. Expedici vede Alexandr Kuzněcov a s prvním letadlem přistává Ivan Čerevičný. Na pól ale jako první vstoupí jeden z hydrologů, který hned po přistání zkouší sílu ledu. Publicista Stanislav Bártl k tomu říká: Jeden z prvních, kdo tam takhle vyskočil, se jmenoval dr. Gordyjenko, kterej pak býval i v západním tisku označován za prvního člověka, který stanul na severním pólu.

Málokdo zná jméno Kuzněcov, Čerevičný nebo Gordyjenko. Přitom právě oni jako jedni z prvních pravděpodobně stanuli nejblíže severnímu pólu. Každý zná jméno Pearyho a Cooka, kteří podlehli touze po uznání, přestože jim k cíli chybělo mnoho kilometrů. Závody o dobytí nejsevernějšího bodu naší planety jsou kronikou špičkových výkonů a ohromné odvahy. Ale zároveň také kronikou úmyslných podvodů a lidských tragédií. To všechno pro vcelku nezajímavé místo uprostřed pohybující se masy ledu. Pro dvě slova, která mnohým zněla jako magické zaklínadlo - severní pól.