VIDEO: Co musí vydržet předměty kolem nás?

Co musí vydržet věci kolem nás, aby nám neublížily? Existují dokonce normy pro hoření plyšáků a natahování méďů na skřipci. Uvidíte!

Nemůžeme náročnými testy zničit všechny předměty kolem nás. Můžeme si ale vybrat. Ty nejnebezpečnější, nejzáludnější, nejčastěji používané. A nebo třeba ty, na které máme spadeno už od dětství. Jako třeba na vysavač.

Jeden přístroj zkouší, co by se stalo, kdyby vysavač přejel deset tisíc prahů. Po každých dvou tisících ho technici kontrolují. Vysavače vydrží i pětinásobek toho, co by měly, takže padesát tisíc přejezdů. Druhé zařízení, podobné houpačce, zase testuje, kolik ohybů vydrží hadice obtěžkána dvouapůlkilovým závažím.

Čtyřicet tisíc pokusů musí zvládnout, i kdyby nechtěla. Když dosáhne na sto tisíc, výrobce se usmívá. Ne tak my. Proto hadice dostává náklad ještě těžší – pětikilové závaží. I tuto zkoušku ale hravě zvládne.

Po pádu ze schodů už vysavač nejspíš sloužit nebude. Nesmí ale odpadnout třeba kryt motoru, nebo drátů, které by nám mohly ublížit. V testech dalších nehod pomáhá plechový buben. Při každé jeho otáčce dopadne část vysavače na podlahu uvnitř bubnu. Na konci testu může mít škrábance, ale vysávat musí dál. Práci bubnu popisuje Jiří Bartoš z hlinské ETA. „Je stanoveno pět otáček za minutu, čímž je dán i rytmus pádu a jeho energetická bilance, protože čím rychleji by se ten buben otáčel, tím menší by byly pády, protože by věci neměly čas spadnout.“

Ve zkušebně nábytku narážejí do stolů, aby je vyviklali, tlačí na opěrátka a sedadla židlí, aby je rozvrzali, otevírají a zavírají šuplíky, aby je rozklížili. U skříně zase zkoušejí, jestli ji na sebe nemůže dítě strhnout, nebo kolikrát se zavře a otevře, než povolí panty.

Další test představuje Bohuslava Fořtová, ředitelka odštěpného závodu Zkušebního ústavu lehkého průmyslu v Českých Budějovicích: „Další zkouškou bude výsuvný mechanismus.“ Stroje kvůli jedné zkoušce vrčí tři týdny osm hodin denně. Kancelářský nábytek musí odolat padesáti tisícům otevření a zavření. Nábytek určený k veřejnému používání, například školní knihovny, zvládá až sto tisíc pohybů.

Rychlovarná konvice. Testují se pojistky a kontakty mezi podložkou a nádobou. Při deseti tisících pokusech se nesmějí rozbít, natož aby z nich třeba létaly jiskry, nebo dokonce začaly hořet. Při zkouškách vydrží až padesát tisíc pokusů. Zkoušky zná dopodrobna Jiří Bartoš: „Zhruba desetkrát za minutu je konvice zvedána na jednoúčelovém zařízení a kontakty je veden proud, který odpovídá jedna celá jedna násobku jmenovitého příkonu dané konvice, což znamená, že ty kontakty jsou vystavovány námaze větší, než je při běžném užívání.“

Méďa na skřipci

Pocity špekáčku teď zakusí plyšový méďa. Plyn syčí, plamen hoří a ... ještěže méďa neumí mluvit. Hoří. Jeho plyš by neměla hořet rychleji než třicet milimetrů za vteřinu, upozorňuje Ilona Pechová z Technického zkušebního ústavu v Českých Budějovicích: „Ten méďa hoří poměrně rychle, ale když bychom spočítali rychlost hoření, tak by se do těch 30 mm za vteřinu vešel.“ Hrdinou dalšího pokusu se stává plyšový pejsek z Číny. S Monikou Hegedüšovou přecházíme v mučírně hraček ke skřipci. „Na tomhle přístroji zkoušíme pevnost švů, když obsahují hračky nějakou pevnou část, jako je zvukové zařízení.

Musí vydržet sedmdesát Newtonů po dobu deseti sekund, pokavaď vydrží, tak je hračka v pořádku… Deset sekund uběhlo, švy vydržely, hračka je tedy v pořádku.“

Jeho švy by udržely váhu 24kilového dítěte. Šlapací autíčko zase zvládne hned tři crash testy po sobě s nákladem padesáti kil místo dítě. Šlapací autíčko, skříně i konvice našim pokusům odolaly. Vysavač, ten se při úplně náhodné nehodě rozložil na součástky. Pomsta dokonána. O život přišel jeden plyšový pes a statečný méďa byl těžce zraněn. A proto důrazné varování - nic podobného doma nezkoušejte.