TEST Volvo S60: nový kabát, nové srdce

Švédsku za poslední roky dost ustoupilo ze své automobilové slávy. Snad jí zachrání nové Volvo S60.

Čím je známě motoristické Švédsko? Především bezpečností a dvojicí značek – Saab a Volvo. Ta první už zažila klinickou smrt (dokonce dvojnásobně) a dnes jí vlastní z části holandský Spyker a z části čínský Hawtai. Volvo na tom také není nijak slavně, ale drží se a nové řady se zdají být pro firmu záchranou. Volvo S60 se prostě líbí a lidé (především v západní Evropě) jej chtějí. Proč? To ukázal náš test. Byla sice zima a my se s ním nemohli zrovna moc rozjet, ale možná právě proto jsme zjistili, proč ho lidé milují.

Z hranáče rychlonožkou

Doby, kdy Volvo bylo hranaté jak Rubikova kostka, jsou už nenávratně pryč. Švédi zaoblili linie auta už v minulé generaci a ta nejnovější má už oblin, jak pověstná švédská trojka. A nejen nám se tohle líbí. Jasně, doma bychom raději starou „osmsetpadesátku“, ale kdybychom si měli vybírat mezi designem současného Volva a třeba Mercedesu, sáhneme jednoznačně po Švédovi.

Výrazným designerským prvkem auta jsou nové světlomety. Rozdělení na dvojici nestejně velkých lichoběžníků autu prospělo, ale ještě víc jejich výrazné zkosení.

Ale světla nejsou to hlavní, co S60 určuje. Především si všimněte linie vozu. Velmi dlouhá (4,6 m) a velmi široká (1,9 m) karoserie sedí na extrémně dlouhém rozvoru kol (2,8 m). Tohle auto pak vypadá jak v pohybu, i kdyby stálo na špalcích a bez motoru.

Chyba vyřešena

Problémem této střední řady Volva bylo vždy místo na zadních sedadlech. Vepředu bylo místa vždy dost a dost, ale dozadu si nikdo dlouhonohý nesedl. Ani nad hlavou nebylo moc místa. S novou generací je to už lepší. O něco. Pokud máte do 180 cm, posadíte se pohodlně. Nohy i hlava mají místa dost. Nad 180 cm už ale dochází ke kontaktům se sedadlem a střechou.
Co nás ale na Volvo dnes a denně uchvacuje je elegance. Ve vzduchu se vznášející středový panel, elegantní zpracování přístrojů, fantastické lícování plastů...

Zobrazit všechny fotky (10)

D3 neznamená malý

I pohonné jednotky prodělaly malou firemní bouři. Nafťáky byly žádanější a žádanější, takže nezbylo značce nic jiného, než pořádně se podívat na zub už letitému motoru D5. Pětiválec tak dostal hned několik zásadních vylepšení a především se dnes nabízí hned v několika verzích. Naše má označení D3 a neznamená to, že nižší číslo by bylo nějak podřadné. Vůbec ne. Jde pořád o pětiválec, ale s objemem 2,0 l a výkonem 120 kW.
 

Proti klasickým čtyřválcům u konkurence má tenhle motor hladší běh, nemá potřebu se zakuckávat a táhne v neuvěřitelném spektru otáček. Však má také 400 N.m v rozpětí 1400 až 2750 ot./min. Na rozdíl od konkurence je to ale vyváženo vyšší hodnotou otáček u výkonu – 3000. Opravdu je celkem dobré, pokud řidič udrží otáčky někde lehce nad 2000. Pak má nejen velký točivý moment, ale i výkon a na těžce zpřevodované auto to je akorát.

Fantazie za koly

Víte, proč máme rádi Volvo S60? Přece kvůli podvozku. I když mělo testované auto klasický podvozek s vinutými pružinami, na silnici sedělo naprosto fantasticky. Nerovnosti filtrovalo na jedničku, v zatáčkách se nenaklánělo a elektronika pracovala dokonale. To jsme poznali na zledovatělé silnici, kdy jsme jeli naprosto plynule, bez cukání, rázů od ESP, trakční kontroly...

Konkurence v tomhle případě dělá z brzdami a motorem kouzla z říše pohádek. Jako by ani řidič neseděl za volantem. Motory se zakuckávají automatickým ubíráním plynu, kola se blokují a roztáčejí v neuvěřitelných chvílích. Volvo ne. To prostě jede a reaguje na řidiče, tak jak má.

Tři záporné body

Máme tu ale i několik detailů, které nám kazily z auta radost. Především bychom chtěli vytknout ne zcela dokonalé řazení. Dráhy páky byly dlouhé a především první dva stupně jsou tak neurčité, že se nám několikrát stalo, že jsme se rozjížděli na trojku.

Za druhé – kufr má objem jen 380 litrů. To je v dané třídě zoufale málo. Tolik mají vozy o třídu níž.

Třetí varování patří konstruktérům interiéru. Pokud chcete mít plovoucí středový panel, pořádně ho vyztužte, ať nevrže při každém kontaktu s pravým kolenem řidiče. V autě za skoro milion tyhle zvuky nemají co dělat.