TEST Toyota Land Cruiser je šedesátník

Rok 2011 načrtl Toyotě Land Cruiser na kapotu už šestý křížek. Roky ubíhají a TLC tu stále je. Stále je to to nejlepší, s čím můžete nejen do terénu jet.

Je to naprosto neskutečné. Automobil se vyrábí šedesát let. Šest desítek let tvrdého provozu v ještě tvrdších podmínkách. Zeptejte se na tohle auto v Africe. Odpovědí vám bude zdvižený palec každého černouška, který kdy viděl auto. Zeptejte se na něj v Austrálii, jižní Americe, Asii... Všude Toyota Land Cruiser jezdí a dokazuje, že na to má. A k svým šedesátinám má auto dost co nabídnout. Třeba speciální edici se zvýšeným výkonem a super výbavou.

Tyranosaurus Rex

Toyota Land Cruiser je gigantické auto. Vzbuzuje úctu. Vzbuzuje respekt. Vyvolává strach. Stačí se s ním nalepit někomu za zadek jeho škodověnky a hned je vidět, jak nebohé malé autíčko neví kudy kam, jak co nejrychleji ze silnice zmizet. Ostatně velký znak ve výši hrudníku vzrostlého muže prostě musí vykazovat víc respektu, než cokoliv jiného.

Velikost vnější pak doprovází velikost vnitřní. V každém směru je tady místa, že nebudete trpět. Přední i zadní sedačky nabízí tolik místa, že se nám prostě nepodařilo najít nikoho, kdo by se sem nevešel. A to známe i pořádně prostorově výraznější typy.
Zavazadelník je dost vysoko a je celkem mělký. Jenže to je daň za elektricky (!) sklápěné sedačky třetí řady sedadel. I ty nabízí proti komukoliv dramaticky víc prostoru. Nejsou sice stále nejpohodlnější, ale i větší muž si sem sedne a složí nohy.

Elektřina v době druhohor

I když auto vypadá jako gigantický dinosaurus z prehistorických dob, jeho výbava je maximálně futuristická. Cokoliv, na co jsme sáhli, to řídí elektronika. Přístrojovka s navigací má na sobě desítky tlačítek, které ovládají klimatizaci, rádio, ale i pohon všech kol, uzamykání diferenciálů apod. Podvozek neustále hlásí, že on je tu králem a jeho nástrojem jsou bezpečnostní systémy. Senzory kontrolují, jak je auto nakloněno, jak se protáčí kola, kam se auto posouvá, jestli chce brzdit či zrychlovat...

Impulzy běhají jako splašené a my poznáváme, že elektronika trochu autu ubrala na schopnostech v terénu. To musíte vypnou všechno co jde, abyste se na mokré trávě rozjeli. Neustále kopání ABS, EBD, VSC, BA, TRC... prostě všech těchto serepetiček sice vůz rozjede, ale tak nějak ho nekontrolujete. Prostě nedělá to, co od něj očekáváte, protože zrovna v té chvíli, kdy jste se rozhodli trochu zadkem odpíchnout, abyste elegantně objeli osamělý strom, vám zadní kola něco přibrzdí.

My raději sílu mechaniky. Raději slyšíme bouchnutí kovu na kov, když se zařadí převod. Prostě něco jako Land Rover Defender.

Jenže ta jízda

Jenže je tu ještě jízda po silnici. A tady už je Land Cruiser nedostižný. S tímhle autem se najednou dostanete do úplně jiné sféry vlivu. Silnice může mít jakýkoli výmol a vy jej necítíte. Vyjeté koleje na D1? Prkotina! Problikávající BMW za vaším zadkem? Klidně vyndejte ruku z okénka a vztyčte prostředníček. Tady jste králem vy. A přitom to jede tak hladce a měkce. Je to osobák se vším všudy. Jet s tímhle autem do Franfurtu nad Mohanem a zpátky dvakrát týdně by nebyl vůbec žádný problém. Navíc má auto v šedesátileté edici zvýšený výkon naftového motoru na 140 kW.

Dosud se třílitrový diesel choval víc jako pracovní nástroj a silnice byla spíš přívažkem. Teď auto sprintuje úplně pohodově. Nemá žádný problém s předjížděním, dlouhými trasami a přitom i spotřeba není nijak vysoká. My jezdili za deset litrů na 100 km, a to naše jízda vedla většinou přes Prahu. Na to auto stavěné není. I automat si tu moc nevěděl rady, když čas od času váhal s převodem. Ale když z osobáku přehlédnete i dodávku, tak vjezd do Legerovy ulice s tímhle obrem za to stojí.