TEST Audi A6: špička ledovce

Nová Audi A6 vypadá skvěle. Ale je to jen malá špička ledovce, která kouká nad hladinu. Dole je toho mnohem víc.

Audi v poslední době šlape do pedálů, jako by měli vyhrát Tou de France mezi automobilkami. Však jde taky o hodně. Válka mezi Audi, BMW a Mercedesem se vyostřuje a do hry vstupují další značky. Asi největší peckou v nabídce ingolstadtské firmy je Audi A6. Ideální kompromis mezi velikostí, cenou, výbavou... Prostě manažerský ideál.

Klasik s moderními brýlemi

Změnit nějak radikálně design auta by byla chyba. Klasický sedan je to, co chtějí zákazníci. Také velkou masku chladiče, tradiční tvar střechy, zadních světel... To všechno nová generace nabízí. Jen v trochu větším provedení, masivnějším, elegantnějším a s ostřejšími liniemi. Ty pak podtrhují přední světla s trubicí na denní svícení kopírující spodní hranu. Vypadá to fantasticky. Jako by auto mělo brýle s moderními hi-tech obroučkami.

I interiér nelaškuje s novinkami. Klasická hudba se k němu prostě hodí. Kůže, imitace dřeva, perfektní zpracování a luxus. Prostoru tu je spousta a i Jaguar XJ, který jsme vám v testu nabídli minulý týden, se musí před A6 sklonit. Spíš by se měl plazit. Srovnání v prostornosti na zadních sedadlech je naprosto nemožné. Jaguar prohrává na celé čáře.

Zobrazit všechny fotky (7)

Precizní

Audi jsme nikdy moc nemilovali pro jakousi nabubřelost v jízdní charakteristice. Byla to taková nafouknutá bublina, která rychle splaskne. Auta vždy jela skvěle. Vždy měla ten správný poměr mezi tvrdostí a komfortem. Jela rychle, svižně a přesně. Jenže pak přišla mezní situace a řidič, který si myslel, že s tímhle autem je pánem světa najednou zjistil, že mez je najednou pekelně blízko a přeskočit jí je dílem okamžiku.

Nová generace však vypadá, že si s mnohými problémy poradila. Například dříve lehce odtažité řízení tady dává o sobě solidně znát. Sice reakce od kol nejsou nic moc, ale s elektrickým posilovačem to půjde jen těžko. Přesto auto poslouchá na slovo, meze se posunuly výš a najednou jsou i znát. V zatáčkách, když zadek nakopne propadlý kanál, je najednou v rukou cítit, co s vozem dělat a jak se k volantu a brzdám nechovat.

Síla, komfort, ticho

I když jsme měli pod přední kapotou vznětový motor, nepoznali jsme to. Proč? Protože je extrémně tichý, kultivovaný a odhlučněný od prostoru pro posádku. Pokud se mu nešlápne na krk, tiše si přede a uvnitř je ticho jak v hledišti státní opery.
Výkon 150 kW je více než dostatečný. Kdo má však vyšší nároky, ten si může pořídit silnější verzi se 180 kW, stejně jako my.

Fanoušci síly a rychlosti pak třilitrový přeplňovaný benzíňák (220 kW) a od podzimu bude k dispozici dvojitě přeplňovaný třilitrový nafťák s 230 kW. Náš motor bohatě stačil. Auto je sice těžké, ale velký točivý moment bohatě stačil na jakýkoli manévr. Navíc se ani spotřeba nešplhala nikam vysoko. Jezdili jsme hlavně po Praze a osm litrů na počítači je podle nás velký úspěch.

Základ dobrý, ale...

Jenže tu máme ceník. Pohled do něj není tak tragický. Nejnižší cena 942 500 korun vypadá seriózně. Náš vůz za 1 250 200 korun také. Jenže ta příplatková výbava. Ani jsme se nedopočítali do konce – odvětrávaná přední sedadla (22 478 Kč), vyhřívání sedadel vpředu (10 408), audiosystém Bang & Olufsen (168 588), asistent nočního vidění (56 196)... Konec. Tady už raději nebudeme pokračovat. Jen za tuhle příplatkovou výbavu bychom měli solidní nové auto.

O cenách Audi už ví všichni. A právě proto je Audi tak úspěšná. Kdo má Audi, ukazuje ostatním, že na to má. Že nešetří. Kdo však začne přemýšlet hlavou a ne peněženkou, tomu to musí připadat notně ujeté.