IVETA BARTOŠOVÁ ve svém deníku: VŠICHNI DO MĚ KOPOU

Zdroj: tn.cz / Korzo

Zpěvačka se skrývá už více než týden ve vile svého bodyguarda Josefa Říčaře v pražských Říčanech. Její tajný úkryt, kam se uchýlila po útěku z nemocnice, prozradilo Aha! Přesto jediný, s kým stále komunikuje, je Blesk. Kromě velkého exkluzivního rozhovoru, o němž už jsme psali, uveřejnil Blesk také deník, který si Iveta ve vypjatých dnech píše. A není to veselé čtení!

"Možná tou zpovědí pomohu i jiným ženám, které jsou na domácnost a děti samotné, které jsou samoživitelkami. Proto to dělám,“ řekla Iveta Blesku… O tom, jak je na všechno sama, píše dokonce několikrát: "Nejsem v pořádku a cítím velkou bolest a nespravedlnost. Dřela jsem, vydělávala peníze a všichni do mě kopali. Přesně to v sobě cítím…“

Zmiňuje také svůj denní režim: "Sama si peru a žiji jako ve vlastním domě. Mám stanovený režim, začala jsem pravidelně jíst, a to je teď pro mě důležité. Beru léky, které mi stanovil lékař po propuštění z nemocnice. Jsou to prášky na regeneraci organismu. Už jsem byla v pohodě, smířena s tím, že jsem definitivně přišla o vztah s Domenicem, ve který jsem věřila. Začala jsem se dostávat do normálu, když v neděli přišla zpráva, která mě opět srazila na kolena. Dozvěděla jsem se, že Artur byl dočasně svěřen do péče otci. To, že můj syn není se mnou, byla pro mě velká rána, která mě vrátila na začátek. Od té doby nemůžu spát…“

ČTĚTE TAKÉ:

Iveta BARTOŠOVÁ: TAJNÝ ÚKRYT PROZRAZEN!

A co ji nejvíce trápí? To, že přišla o syna Artura, který šel bydlet k otci, Ladislavu Štaidlovi. Iveta píše: "Viděla jsem záznam z jeho koncertu na táboře. Byl skvělý. Jsem tak na něho pyšná! Já jsem si Artura vysnila, vychovala. Měli jsme tak krásný vztah… Udělala jsem chyby a za ty pykám. Nestydím se za svoje slabosti, jsem jen ženská, a ne robot. Musím se srovnat s tím, že můj syn není se mnou, ale nejde to hned. Odmítám jít ale k soudu a nechám rozhodnutí na Arturovi. Artur je chytrý a ať se rozhodne, kde mu je nejlíp. Teď nejsem schopná mu dát to, co by si zasloužil, ač bych hrozně chtěla!“