SLOVEM A OBRAZEM. Nejčernější datum naší historie: "Vítězný" únor 1948

Plných 64 let uplynulo od chvíle, kdy se v tehdejším Československu po únorovém převratu chopili moci komunisté. Nastala nejdelší totalita v historii země.

Komunisté zvítězili ve volbách v roce 1946, ale postupně začali ztrácet podporu a hrozilo, že volby v roce 1948 pro ně skončí fiaskem. Začali tedy posilovat své pozice v bezpečnostních složkách a vrcholem se stal 13. únor 1948, kdy tehdejší ministr vnitra Václav Nosek odvolal z funkce tři nekomunistické velitele policie. To se ostatním stranám nelíbilo. Vláda požadovala zrušení Noskových personálních změn. K jednání ale nedošlo.
 

PODÍVEJTE SE NA REPORTÁŽ TV NOVA:

Ministři z národně socialistické strany, demokratické strany a strany lidové proto podali demisi. Tímto krokem chtěli donutit komunisty, aby se podřídili vládě, nebo vyvolat krizi, která by se vyřešila jmenováním úřednické vlády a vypsáním předčasných voleb, v nichž by komunisté prohráli.
 

Strany počítaly se slibem prezidenta Edvarda Beneše, že demisi nepřijme. Pokud by ji však podal nadpoloviční počet členů kabinetu, vláda by padla, prezident by byl nucen jmenovat úřednický kabinet a vyhlásit nové volby.
 

O svém činu informovali také ministra zahraničních věcí Jana Masaryka. Ten ale demisi nepodal, stejně jako sociální demokraté. Plán tím ztroskotal. Prezident na komunistický nátlak demise 25. února přijal a nechal KSČ zrekonstruovat kabinet podle svého, čímž se naplno rozjela totalitní mašinerie.
 

"Největší vinu na dalších událostech nesou nekomunistické strany, pořádně se nedohodly. Přecenily svoje síly a zbytečně vyklidily pole komunistům," řekl politolog Jiří Pehe, podle kterého strany ukázaly, že jsou slabé.
 

ČTĚTE TAKÉ:
Bratři Mašínové prý chtěli zabít i Klementa Gottwalda
 

"Chybou také bylo, že prezident Beneš demisi přijal. Tím pomohl převratu," řekl. Omlouvá prezidenta Beneše, že byl pod obrovským tlakem. Tehdejší premiér Klement Gottwald ho v podstatě donutil, aby demisi přijal a vládu doplnil podle jeho přání dalšími komunisty. Komunisté prezidentovi vyhrožovali lidovými milicemi. "Nekomunističtí ministři a prezident udělali chybu. Kdyby se komunistům postavili, určitě by bylo převzetí moci komunistů vnímáno jinak v Československu i v zahraničí," uzavřel Pehe.
 

S tím, že chyba byla i na straně prezidenta Edvarda Beneše, souhlasí také politolog Bohumil Doležal. "Tím, že Beneš doplnil vládu komunisty, dodal aktu punc legality," uvedl. Upozornil ale, že komunisté v té době měli stát fakticky v moci a měli velkou podporu společnosti. "Tu získali populistickými gesty, jako byla pozemková reforma nebo rozdělování majetku Němců. Komunisté měli navíc vybudovaný policejní aparát, který už jen v únoru zmobilizovali," upřesnil Doležal.
 

Také podle historiků, které u příležitostí výročí "Vítězného února" oslovily Lidové noviny, nemělo tehdejší Československo prakticky žádnou šanci vyhnout se komunistické totalitě. Shodují se v tom, že i kdyby politici demokratických stran jednali prozíravěji a nevyvolávali vládní krizi, k převzetí moci komunisty by došlo, jen za jiných okolností a o pár týdnů či měsíců později.
 

"Žádná závažnější změna nemohla zásadně změnit chod věcí a jejich výsledek již proto, že převrat byl dokonale připraven," říká historik Václav Veber, autor knihy Osudové únorové dny 1948. Podle Vebera představuje mezník, od něhož vedla přímá cesta k únoru, již československo - sovětská smlouva, kterou uzavřela Benešova exilová vláda prosinci 1943.

ČTĚTE TAKÉ:
Unikátní záběry! Takhle balzamovali Gottwalda
 

Za pravdu mu dává i jeho kolega Tomáš Bursík, který připomíná také přesvědčivé vítězství komunistů v relativně svobodných volbách v roce 1946. "I kdyby nekomunističtí ministři nepodali v únoru 1948 demisi a v květnu 1948 by proběhly demokratické volby, které by KSČ vyhrála pravděpodobně jen těsně, tak by se komunisti stejně zmocnili vlády volby nevolby," tvrdí Bursík.
 

"Únor 1948 nelze chápat tak, že jsme spadli z demokracie rovnou do komunismu. Šlo o dovršení budování bolševismu od roku 1945," zdůraznil politolog Doležal. Tato etapa skončila až na podzim roku 1989 "sametovou revolucí".