Dcera řekla slepci: Táto budu koukat za tebe

Šok, beznaděj a vztek. To jsou pocity těch, kteří zničehonic přišli o zrak. Pokud tyto tři stavy překonají, mají podle psychologů slušnou šanci vrátit se k normálnímu životu. Od toho, jaký dosud žili, se bude samozřejmě naprosto lišit.

Pan Švábenský přišel o zrak před 24 lety při železničním neštěstí. Dvě vteřiny po nárazu do jiného vlaku tento strojvedoucí už neviděl. Obrátilo mi to život naruby, říká dnes. "Hlavní deviza byla, že mě rodina neopustila, že manželka i dcery řekly: "Táto budeme koukat za tebe"," vzpomíná pan Švábenský.

Podle nevidomých je prvním a nejzásadnějším krokem požádat o pomoc. Především tu psychologickou. "Ten, kdo to nezažil, to nepochopí. Podle psychologických testů je to velmi zátěžová záležitost. Blížící se konci života,“ říká psycholog Josef Cerha a dodává: "Pro čerstvě nevidomého je nejdůležitější překonat šok a začít bojovat s osudem."

Nevidomý, který o zrak přišel až během života, neumí nic. Musí mít trpělivost se učit všechno znovu. "Když oslepnete, nic nezvládáte. A to od těch nejelementárnějších věcí v domácnosti jako je najít si oděv, uspořádat si ho, obléct se," říká psycholog.

Přitom zorientovat se doma je to nejjednodušší. Nejhorší je vydat se ven, do neznáma. Někdo to zvládne bravurně. Někdo se v neznámém prostředí orientuje hůř. I tak je to ale podle pana Švábenského lepší než zůstat sedět nečinně doma. "Pro mě bylo důležité, když jsem se zapojil do turistiky, když mě turisti vzali mezi sebe," vzpomíná na začátky.

"Lidé si pod slepotou představují něco strašlivého, tragického. My jsme schopni ty lidi vrátit do života, ale oni sami musejí chtít," říká Rudolf Volejník ze Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých. Kolik lidí v metanolové aféře přišlo o zrak, se ukáže až několik týdnů. První zájemci o odbornou pomoc se už hlásí, především na Moravě. Hlavní nápor ale začne, až ty, kteří setkání s metylalkoholem přežili, pustí z nemocnice.