Smajlík se na nás šklebí už 30 let! Podívejte se, co který znamená

Dnes je to přesně 30 let, co byli použiti první smajlíci v internetové komunikaci. Od té doby s nimi lidé na celém světě vyjadřují své pocity v esemeskách, mailech, na chatech, nebo ve svých statusech na sociálních sítích.

Za otce emotikonů je považován doktor Scott Elliott Fahlman (64), který 19. 9. 1982 použil v mailu sérii po sobě jdoucích znaků : - ) a : - (
 

Profesor na vysoké škole v Carnegie Mellon University v Pittsburghu se rozhodl, že by bylo dobré, aby si lidé ve vzájemné komunikaci mohli dát najevo, jestli své vzkazy myslí vážně, nebo s vtipem. Napsal proto: "I propose that the following character sequence for joke markers: :-) Read it sideways.“ Tedy v překladu: "Navrhuji, aby následující sekvence znaků označovala vtip : -) Čtěte je ze strany“ Analogicky tomu pak navrhl označení :- ( pro vážné až smutné zprávy. Zplodil tak vlastně dvojčata. Jedno usmívající se a jedno mračící se.

Zobrazit všechny fotky (20)

Asi jen těžko mohl Fahlman tenkrát předvídat, jaký boom vlastně způsobí. Od té doby se rozvinuly stovky různých smajlíklů, vyjadřujících nejrůznější emoce a také činy. Smajlíci se na nás mohou usmívat, mračit, chechtat se na plné kolo, plakat, vyplazovat jazyk nebo posílat polibek. Postupem času se dokonce vyvinuli i interaktivní smajlíci, kteří se objevují především na chatech komunikačních kanálů jako je ICQ a podobně, kde nám ožívají před očima. Tam na nás smajlíci mávají, utíkají, plácají se do čela, nebo dokonce zvrací.
 

Kromě toho, že nás smajlíci často pobaví, jsou i prospěšní. Právě v tom tkví jejich velká popularita a rozšířené používání. Mnohokrát pomůžou upřesnit, jak vlastně člověk myslel, co napsal. Pomáhají předejít různým nedorozuměním a trapným situacím.
 

I když zásluhu na rozšíření emotikonů do světa má Fahlman, už v roce 1969 napsal Vladimir Nabokov do New York Times o znacích, které by pomáhaly vyjádřit emoce v textu. Nabokov poznamenal, že by bylo dobré, kdyby existoval nějaký znak pro úsměv, který by pomohl ukázat, kdy je text myšlen odlehčené. Svoji myšlenku ale nedotáhl do konce, jako to udělal o13 let později Fahlman.