Chtějí být prezidentem, co ale kandidáti dělali 17. listopadu 1989?

Zdroj: Mediafax

V sobotu je 23. výročí brutálního zásahu Státní bezpečnosti na Národní třídě proti protestujícím studentům. Násilné potlačení demonstrace odstartovalo Sametovou revoluci. PODÍVEJTE SE, co dělali prezidentští kandidáti během listopadových událostí.

Redakce TN.cz oslovila nejžhavější kandidáty v boji o Hrad, aby nám popsali, co dělali 17. listopadu 1989 a v následujících dnech a týdnech během Sametové revoluce. Hned dva (Jiří Dientsbier a Miloš Zeman) byli aktivními účastníky studentské demonstrace na Albertově a následně na Národní třídě.
 

Zdroj: Mediafax

Jana Bobošíková
 

"Od léta 1989 jsem pracovala v Československé televizi. A jelikož jsem nebyla v KSČ listopad 89 mi otevřel cestu k novinářské práce. Kolegové, kteří byli před revolucí ve straně, tak v průběhu listopadových události nebyli na akce Občanského fóra pouštěni. Naopak já jsem tam mohla," uvedla pro TN.cz Jana Bobošíková.
 

"Mohu říct, že mi to odstartovalo novinářskou kariéru. Jako novinářka jsem se účastnila listopadových událostí, točila jsem například první stávku a mnoho dalších materiálů,“ doplnila Bobošíková.
 

Zdroj: Mediafax

Jiří Dienstbier
 

"Byl jsem jedním z organizátorů studentské akce na Albertově a následného pochodu na Vyšehrad a Národní třídu, proto jsem se všeho zúčastnil aktivně. Na Národní třídě jsem zůstal až do poslední chvíle, tedy až do brutálního zásahu a rozehnání demonstrace rudými barety. Později večer jsem se na Národní třídu ještě vrátil, abych se podíval, jak to tam vypadá. Viděl jsem všude kusy roztrhaného oblečení, boty,“ popisoval svou činnost 17. listopadu Jiří Dienstbier, který byl spoluzakladatelem opozičního studentského hnutí STUHA.
 

"17. listopad pro mě de facto skončil až pozdě v noci, někdy kolem jedné hodiny mi ještě volal jeden student z DAMU, že se další den chtějí sejít. Na základě této schůzky jsme začali připravovat studentskou stávku a všechny věci nabraly spád,“ dodal prezidentský kandidát.
 

Zdroj: Mediafax

Vladimír Dlouhý
 

"Ten den jsem byl v práci v Prognostickém ústavu. Po obědě jsem měl naplánován rozhovor s redaktorem BBC, který však dopoledne zavolal, že se omlouvá, protože jde sledovat studentské shromáždění na Albertov. Odpoledne jsem jel do servisu pro auto, které jsem dal domů, a šel na setkání s čechoamerickým ekonomem Josefem Bradou," řekl Vladimír Dlouhý.
 

"O zásahu na Národní třídě jsem se dozvěděl až druhý den. První demonstrace jsem se zúčastnil v neděli 19. listopadu, kdy jsme si s Václavem Klausem dali schůzku na Národní třídě a přidali se k průvodu herců, kteří šli z Národního divadla do Činoherního klubu," popsal listopadovou činnost prezidentský kandidát Dlouhý.
 

Zdroj: Mediafax

Jan Fischer
 

Jako každý pátek i 17. listopadu 1989 jsem v podvečer jel pro svou, tehdy už dost nemocnou, maminku, abych ji odvezl k její sestře, kde trávila víkendy. Plaveckou ulicí, kde maminka bydlela, se ale začaly valit proudy studentů a dalších účastníků demonstrace na Albertově. Když jsme viděli transparenty, které demonstranti nesli, říkali jsme si, že to už nebude obyčejná studentská demonstrace, že tady už jde o něco vážného. To tušení se během večera postupně naplňovalo. Když se mi maminku nakonec podařilo odvézt, začaly chodit zprávy o brutálním zákroku na Národní třídě. Nikoho z nás by ale tehdy večer nenapadlo, že začíná skutečná revoluce, a že konec totality je už opravdu na dosah. V dalších dnech jsem stejně jako ostatní byl na demonstraci na Letné, tehdy ještě s kočárkem s naším malým synem. A samozřejmě v práci jsme těmito událostmi žili, nebyl den, aby se neobjevily nové informace, které znamenaly další průlom.

Zdroj: Mediafax

Táňa Fischerová
 

"Shodou okolností jsem tehdy byla nedaleko Národní třídy ve Spálené ulici, kde jsem se v jedné restauraci loučila s italskou přítelkyní, která odjížděla zpátky do Itálie. O studentské akci na Albertově a Vyšehradě jsem věděla a samozřejmě i z restaurace jsem viděla, že se něco děje. Teprve poté, co jsem přišla domů, jsem zjistila další informace. Druhý den už jsem byla v Realistickém divadle na setkání herců a studentů. Následně už se vše rozjelo a já jsem účastnila různých akcí,“ uvedla pro TN.cz Táňa Fischerová.
 

Zdroj: Mediafax

Vladimír Franz
 

"17. listopad 1989 jsem strávil na odpolední zkoušce v tehdejším Divadle Jiřího Wolkera, dnes Divadle v Dlouhé. Šlo o inscenaci Ptačí hlava a srdce, pohádku Jiřího Joska režírovanou Josefem Henkem, k níž jsem složil hudbu a naživo účinkoval. Když jsem se pak večer vracel domů, stavil jsem se ještě, jak bylo mým zvykem, v klubu Realistického divadla. Tam jsem se teprve dozvěděl, k čemu došlo na Národní třídě. No, a už to začalo...," popsal svoji činnost během 17. listopadu Vladimír Franz.
 

Zdroj: Mediafax

Tomio Okamura
 

"V době Sametové revoluce jsem studoval střední průmyslovou školu v Křemencově ulici, která je shodou okolností nedaleko Národní třídy. Když jsem se dozvěděl, co se děje, začal jsem se zúčastňovat i demonstrací. Vždy jsem je navštěvoval během cesty ze školy,“ uvedl v anketě TN.cz Tomio Okamura.
 

Zdroj: Mediafax

Zuzana Roithová
 

"Jelikož můj manžel je výtvarník a během víkendu po 17. listopadu jsme byli v Praze, tak jsme věděli co se děje a dostávali jsme se k informacím, co se v pátek na Národní vlastně stalo. Věděla jsem, že se něco musí změnit! Hned v pondělí jsem na vizitě řekla, abychom se jako oddělení postavili za studenty. Někteří kolegové se ale lekli a 'utekli'," usmívá se Zuzana Roithová.
 

"Postupně ale během dne za mnou kolegové chodili a říkali, že se chtějí k podpoře studentů přidat. Přidal se i šéf mého oddělení, který byl prorektor Karlovy univerzity. On o pátečním a víkendovém dění v Praze nic nevěděl, protože byl celý víkend na chalupě. Jak za mnou lidé chodili, říkali mi: Zuzano napiš nějaké prohlášení a mi ho podepíšem. Tak jsem začala přes kopírák psát své první politické prohlášení. To následně podepsali zaměstnanci nemocnice a odnesli jsme ho na ÚV KSČ," popisuje Roithová.
 

"Následně jsem byla jmenována předsedkyní stávkového výboru a začala vydávat svá první politická prohlášení. Šli jsme například za ministrem zdravotnictví Jaroslavem Prokopcem, aby vyšetřil a pravdivě informoval o počtech zranění na Národní třídě. Věděli jsme od kolegů z různých nemocnic, že těch zraněných studentů bylo hodně, ale televize o tom vůbec neinformovala,“ doplnila prezidentská kandidátka Roithová.
 

Zdroj: Mediafax

Karel Schwarzenberg
 

"17. listopadu 1989 jsem byl v severním Maďarsku, někdo tam sledoval slovenskou televizi a přišel ke mně s tím, že se v Praze očividně něco děje. Tak jsem se šel podívat, zjistil jsem, že to prasklo a druhý den ráno jsem okamžitě vyrazil zpátky do Vídně. Tam jsem byl ovšem odmítnut československým velvyslanectvím, že má cesta je nežádoucí a trvalo ještě několik dní, než jsem konečně dostal vízum. Ihned jsem jel na zasedání Občanského fóra do Prahy a tam jsem dostal za první úkol jet do Vídně pro přístroje jako byly faxy a další věci, které OF scházely. V červnu 1990 jsem nastoupil jako kancléř prezidenta Václava Havla,“ zavzpomínal na listopad 89 Karel Schwarzenberg.
 

Zdroj: Mediafax

Přemysl Sobotka
 

"17. listopad 1989 připadl na pátek. Co se odehrálo v Praze, jsem netušil, stejně jako většina lidí mimo Prahu. První informace o událostech na Národní třídě jsem se dozvěděl až v neděli a hned v pondělí jsme se v Liberci začali svolávat a dávat dohromady první skupinky lidí, zárodky pozdějšího Občanského fóra,“ prozradil Přemysl Sobotka.
 

"V prvních dnech byl absolutní nedostatek informací, který působil zmatek a strach, ale vůli lidí po pádu komunistického režimu už nešlo zastavit. A obrovský dík patří studentům a umělcům, kteří poskytli informace a vnesli náboj do dalších týdnů,“ dodal Sobotka.
 

Zdroj: Mediafax

Miloš Zeman
 

"Miloš Zeman byl 17. listopadu společně se studenty na Národní třídě,“ odpověděl zmocněnec Zemanovy prezidentské kampaně Vratislav Mynář s tím, že prezidentský kandidát kvůli náročnému programu své vyjádření poskytne během soboty.