Za dvě vraždy 9 let? S detenčním ústavem to může znamenat doživotí

Liberecký soud dnes vyřkl poměrně překvapivý rozsudek nad narkomanem, který surově ubodal svou matku a babičku. Za mřížemi stráví devět let. Pak poputuje do detenčního ústavu. Dostane se ještě někdy na svobodu nebo se to rovná doživotí? V tomto případě spíš to druhé.

Petr Belančík byl odsouzen nikoli za vraždu, ale za opilství. Takový verdikt mu přinesl posudek lékařů. Šestadvacetiletý muž je závislý na agresivních počítačových hrách, je alkoholik a těžký narkoman, který si více než deset let několikrát denně píchá pervitin.
 

Znalci dospěli k závěru, že v době, kdy ubodal svoji matku a babičku téměř 150 ranami nožem, jednal ve stavu šílenství. Měl toxickou psychózu, ke které se většina dlouhodobých uživatelů pervitinu propracuje.
 

Belančík se zrovna koupal, když slyšel jak se ve vedlejší místnosti matka s babičkou baví. Dospěl k přesvědčení, že ho hodlají zabít a proto na ně zaútočil sám. Obě ženy bodal především do hlavy a krku, ale také do hrudníku, zad a rukou.
 

GALERIE: Petr Belančík u soudu

"Došlo ke kulminaci dvou závislostí. K úplnému setření hranice mezi realitou a hrou. My jsme ten stav v době činu museli diagnostikovat jako stav šílenství, jako stav psychózy,“ řekl u soudu Slavomil Hubálek, soudní znalec v oboru psychologie. "Má tak hrubou poruchu osobnosti, že není léčitelná,“ myslí si Alena Gayová, soudní znalkyně v oboru psychiatrie.
 

To Petru Belančíkovi zajistilo sice poměrně mírný trest vězení za dvojnásobnou surovou vraždu, ale dost možná i doživotí za ostnatým drátem. Ve vězení stráví devět let, pak poputuje do detenčního ústavu, odkud se na svobodu zřejmě nikdy nepodívá.
 

Detenční ústavy se ve výsledku od věznic příliš neliší. Navenek alespoň vypadají stejně – mříže v oknech, strohý nábytek, vězeňské cely, ostnaté dráty, ploty a strážní. Tyto ústavy v sobě ale kombinují vězení a psychiatrickou léčebnu. Nad vězni, kteří jsou zpravidla mimořádně nebezpeční a trpí nejrůznějšími duševními poruchami, je tam lepší dohled než v běžné léčebně (byť by šlo o uzavřené oddělení) a navíc jsou po celou dobu trestu nebo po něm také léčeni.
 

V současné době v Česku existují dva detenční ústavy – při věznici v Brně a při věznici v Opavě. Ten v Brně je v současné době už zcela naplněný, v Opavě mají naopak volno. Je navíc celkem jisté, že během Belančíkova trestu další detenční ústavy vyrostou, takže jistě bude mít z věznice kam nastoupit. Jeho případ naprosto přesně naplňuje podmínky, za jakých může být vězeň do detenčního ústavu umístěný. Musí jít o člověka, který sice spáchal závažný trestný čin, ale zároveň za něj není trestně odpovědný kvůli nepříčetnosti.
 

Takhle vypadají detenční ústavy v Česku:
 

Zobrazit všechny fotky (1)

Detenčními ústavy Česko disponuje už zhruba čtyři roky, ale dokonce ještě letos oba prakticky zely prázdnotou. Povedlo se je naplnit až díky změně legislativy. Nově do těchto zařízení mohou být umístěni i pacienti běžných psychiatrických léčeben, pokud jsou nebezpečím pro své okolí a jiné pacienty nebo třeba nespolupracují s lékaři a neléčí se. Také proto se detenční ústavy, i když oba leží uvnitř věznic, nepovažují za vězení, ale za léčebny.
 

Vězni-pacienti v nich nemusí zůstat na doživotí. Pokud si svůj trest odpykají a ukáže se, že nejsou pro společnost nebezpeční a že v léčbě svých poruch pokročili, mohou být propuštěni na běžnou psychiatrii nebo třeba do ambulantního léčení. Anebo také ne.
 

Související obsah

01:52

Hitler je bůh, křičel a bodl do babičky a matky 150x!

28. 11. 2012

V tuto chvíli není možné určit, jaký osud čeká za devět let Petra Belančíka. Lecos ale napovídají posudky znalců. Podle nich se Belančík ani nechce léčit a i kdyby chtěl, jeho závislost na drogách už prý není léčitelná. Trpí i poruchou osobnosti, užívání drog jeho osobnost doplňuje a jiného než dosavadního života podle znalců není schopen. Pokud tohle všechno bude platit i za devět a více let, Bednarčík zamřížovanou detenční celu už nikdy neopustí.