Vychovaly ji opice v pralese, a teď je z ní žena v domácnosti

Zdroj: Daily Mail

Když Marině Chapmanové byly čtyři roky, únosci se jí zbavili v deštném pralese. Měla minimální šanci na přežití, ale ujaly se jí opice. Teď je z ní žena v domácnosti.

Zní to jako pohádka o Mauglím, ale tento příběh z Kolumbie je skutečný. Čtyřletou dívenku omámili a unesli z ji z jejího domova. Potom ji odhodili v deštném pralese a vypadalo to, že její osud je zpečetěný. Nebýt několika lidoopů… Marina Chapmanová se teď více než po 50 letech rozhodla, že poví svůj fascinující příběh a napsala knihu.

"Hrála jsem si na zahradě. Najednou jsem uviděla kus černé ruky a bílé látky, kterou mi dali před obličej. Vykřikla jsem zděšením a ucítila jsem ostrý zápach chemikálie. Moje poslední vzpomínka, když jsem upadala do bezvědomí, byla jediná – teď zemřu,“ popisuje Chapmanová v knize svůj únos.

Když přišla zpět k vědomí, ocitla se v poskakující dodávce plné stejně vyděšených dětí. "Jeli jsme stále hlouběji do pralesa. Potom mě jeden muž chytl za rameno a vyhodil z auta. Byla jsem úplně zmatená a chtěla jsem vidět, kdo mě unesl. Jediné co jsem zahlédla, byl ale pár odbíhajících nohou, které se ztratily v mlze. Stmívalo se noční zvuky džungle byly děsivé.“ Nechtěné dobrodružství malé Mariny právě začalo.

Nová rodina z vrcholků stromů

Druhý den ráno se probudila hladová a s bolestí břicha. A obklopená skupinkou opic! Lidoopové kolem ní utvořili kruh a občas se na ní jeden opičák zašel podívat zblízka. "Štouchali do mě a hrabali se mi ve vlasech. Křičela jsem, ať mě nechají a jdou pryč. Nic ale nepomohlo a musela jsem čekat, než dokončí svou kontrolu,“ vypráví.

Od toho dne měla novou rodinu. Chapmanová popisuje, jak kopírovala jejich zvyky a zvuky. Dokonce se začala i drbat jako opice, což bylo způsobené mimo jiné i blechami. Naučila se hledat potravu a šplhat po stromech. Naučila se přežít v pralese, informoval Daily Mail.

"Sílily mi svaly a kůže na rukou hrubla. Začala jsem lézt čím dál tím výš a nikdy nezapomenu moment, kdy jsem vyšplhala "na střechu“ pralesa. Výhled z vrcholků stromů byl naprosto neuvěřitelný, ten čerstvý vzduch! Především jsem se ale stala jejich plnohodnotným členem,“ vzpomíná.

Chytla mě za ruku a snažila se mi pomoct

Nicméně jednoho dne se probudila s obrovskou bolestí břicha a ihned pochopila, že snědla něco zkaženého. "Svíjela jsem se na zemi v bolestech, když ke mně seskočila jedna opice. Pevně mi stiskla ruku a začala s ní třást. Táhla mě dolů k řece a cpala mi hlavu pod hladinu. Snaží se utopit nebo přinutit pít vodu? Chtěla jsem se jí vytrhnout, a pak jsem se jí podívala do očí. Viděla jsem v nich něco, co nikdy před tím. Její výraz byla naprosto klidný a vypadalo to, jako by se mi snažil něco říct. Uvědomila jsem si, že mi chce pomoct.“ Marine začala pít bahnitou vodu, po které se přirozeně pozvracela. "Udělalo se mi dobře. Od té doby se tato opice začala chovat jako můj ochránce a kamarád.“

Lidská společnost jí ale přeci jenom chyběla. "Den za dnem plynul a stále ani známky po mých rodičích. Moje naděje na záchranu mizela stejně jako barva mých šatů,“ píše Chapmanová. V pralese žila už tři roky, když se její život podruhé kompletně změnil. informoval Daily Mail.

Související obsah

01:49

Žena vystudovala Oxford a teď žije v "hobbití noře". Jsem šťastná, říká

29. 12. 2012

Lidé ji odmítli

Na jedné ze svým vycházek pralesem, narazila na lidi! Měli zde rozdělaný kemp. Dívka se nejdříve ostýchala přiblížit se, ale jednoho dne se odhodlala. Přijetí nebylo takové, jaké by čekala. "Když mě žena uviděla, začala ječet. Jeden muž si mě začal prohlížet, ale pak mě odstrčil. Snažila jsem se ho přesvědčit a prosila ho o potravu. Vydávala jsem ale zvuky jako opice." A k nim se opět vrátila.

"Naučila jsem se toho dne cennou lekci. Rodina můžeš najít kdekoli, kde jsi milován a starají se o tebe. Opice, ne lidé, byla moje rodina.“

Chapmanová se ale nakonec přeci jenom vrátila k lidem a našla zde lásku. Jak se to stalo, se však dočteme až v její knize The Girl With No Name (Dívka beze jména).