Odborníci bijí na poplach: řemesla jsou na vymření

Situace, kterou známe snad všichni – sehnat dobrého řemeslníka je boj jako s větrnými mlýny. A když se už konečně nějaký najde, čas bude mít až za tři týdny. Za tři týdny? Nefunkční komín, ani kapající kohoutek tak dlouho nepočká!

Odborníci upozorňují, že na českém trhu akutně chybí až 20 000 absolventů odborných škol. Zručných řemeslníků ubývá s tím, jak stárnou, a noví na trh ze škol prostě nepřicházejí. Česko se tak řítí do problému. Za několik let se může stát, že sehnat řemeslníka bude nadlidský úkol a některá řemesla zaniknou úplně! O neblahém trendu úbytku řemeslníků mluví také čísla statistiků – od začátku 90. let poklesl počet žáků učňovských oborů o 60 %, dnes se vzdělává o 200 000 budoucích řemeslníků méně, než před dvaceti lety. A ti musí někde chybět!

„Bohužel u nás už před lety nastoupil trend, kdy všichni chtějí studovat gymnázia a pokračovat na vysokých školách, na řemesla rodiče děti dávají neradi. Může za to představa, že s maturitou a vysokoškolským diplomem čeká jejich ratolesti jednoduchý život se skvělým příjmem a pohodlným místem v kanceláři, opak ale může být pravdou,“ říká Ing. Josef Hypr, ředitel Střední školy stavebních řemesel v Brně-Bosonohách, kde se vzdělávají například již zmiňovaní kominíci, zedníci nebo naprosto nedostatkoví čalouníci. Absolventi obchodních škol, gymnázií a často i vysokoškoláci dlouho o zaměstnání ani nezavadí a o vysokém platu si spousta z nich může nechat jenom zdát. Teplé místo v kanceláři se pak může změnit v otročinu beze smyslu a administrativní nudu. Většina mladých řemeslníků naopak o práci hned po vyučení či maturitě nemá nouzi.

 

Pravidlo úspěchu č.1 - praxe

Mezi nejvíce nedostatková řemesla patří absolventi strojních oborů a absolventi stavebních oborů – technologové stavebních materiálů, pokrývači, tesaři nebo zedníci. Potvrzují to i stavební firmy, které se o šikovné stavaře doslova rvou.
„Rodiče by při výběru školy měli dbát na to, aby už v rámci výuky studenti absolvovali odbornou praxi,“ upozorňuje Ing. Josef Hypr. Bez „praxe“ totiž nejsou koláče. Navíc platí, že firmy, u nichž student absolvuje odbornou praxi, mohou po vyučení či maturitě nabídnout učni zaměstnání.

Na trhu se citelně nedostává i dalších řemesel. Ubývá truhlářů a čalouníků, kdo někdy zkoušel takového řemeslníka najít, mohl by vyprávět. „Truhlařina a čalounictví jsou přitom krásné obory na pomezí řemesla a umělecké činnosti a uplatnění v nich najdou také dívky,“ dodává Josef Hypr. Například takový čalouník si může jako samostatný řemeslník vydělat až
20.000 korun hned po nástupu do praxe. A se svou živností se může stát vlastním pánem, který na rozdíl od kancelářské síly může svůj pracovní čas organizovat podle sebe. Na trhu chybí také kominíci. „Konkrétně u kominíků má řada lidí představu, že jde o špinavé řemeslo. Představa je to ale mylná, kominící se už u nás ve škole učí pracovat s moderními technologiemi, jde o vysoce specializovanou práci,“ říká Ing. Josef Hypr, z jehož školy každoročně odchází 15 - 20 nově vyučených kominíků.
 
 

Pravidlo úspěchu č.2 – skvělý pedagog

Aby se opět v Česku naplnila přísloví, že řemeslo má zlaté dno nebo zlaté české ručičky, nestačí ovšem jen motivovat nové studenty k nástupu do škol, kde je technická řemesla naučí. To se totiž neobejde bez vysoce odborných a kvalifikovaných pedagogů, takových, kterým není cizí neustálé sebevzdělávání a rychlé tempo současného technologického vývoje. „Garantuji, že rodiče a především žáci v naší škole zrovna takové kantory a mistry najdou,“ uzavírá Ing. Josef Hypr, ředitel Střední školy stavebních řemesel v Brně-Bosonohách.
www.soubosonohy.cz