ZPOVĚĎ NOVINÁŘE: Osm hodin jsem se schovával vedle teroristů

Zdroj: nld.com.vn / Isifa.com

Se zatajeným dechem se čte příběh jednoho z mužů, kteří unikli smrti ze spáru teroristů, bratrů Kouachiových. Grafik, který se schoval do malé skříňky pod dřezem, popsal děsivé hodiny v úkrytu...

Zaměstnanec tiskárny blízko Paříže, kde se minulý týden v pátek ukryli před policií dva atentátníci, se před nimi schoval ve skříňce pod výlevkou. Šestadvacetiletý grafik Lilian Lepère o svých osmihodinových mukách v pondělí večer vyprávěl francouzské televizi France 2.

Těmi atentátníky byli bratři Chérif a Said Kouachiové, kteří o dva dny dříve zabili při útoku na pařížskou redakci týdeníku Charlie Hebdo celkem 12 lidí. Do pátku byli na útěku a nakonec skončili v tiskařském podniku v městečku Dammartin-en-Goële, vzdáleném asi 40 kilometrů od Paříže. Tam je policisté týž den večer i zabili.

Po celý den se hovořilo také o možnosti, že atentátníci u sebe mají rukojmí, možná i větší počet. Lepère byl v podniku od rána a díky pohotovosti svého šéfa Michela Catalana se mu podařilo včas se schovat. Catalano začal s teroristy mluvit, nabídl jim kávu a jednomu pomohl ošetřit lehké zranění. Lepèreovi stihl naznačit, aby se schoval, jeho samotného teroristé nechali odejít.

Související obsah

01:46

Teroristický útok má své hrdiny! Bez nich mohlo být mrtvých více!

11. 1. 2015

Grafik skončil ve skříňce o rozměrech 70 krát 90 centimetrů a nemohl se hnout. "Kdybych se pohnul, tak na jedné straně byla zeď, na druhé by se zase otevřela dvířka," řekl. Atentátníci byli v místnosti na druhé straně zdi v kanceláři ředitele.

Jeden z nich ale vešel do sousedního sálu a Lepère byl přesvědčen, že ho objeví. "Pootevřel skříň právě vedle mě, ale nenašel v ní nic zvláštního. Řekl jsem si, že začne prohledávat všechen nábytek, ale dvířka mé skříňky zůstala zavřená," vypověděl tiskař. Atentátník se pak naklonil nad kohoutek a přímo z něj se napil.

"Pil hned nade mnou, slyšel jsem téct vodu nad hlavou a viděl jsem obrys jeho postavy škvírami ve dveřích. Za mými zády tekla voda do odpadu. Byl to surrealistický okamžik, jako ve filmu. V takové chvíli mozek přestává myslet, srdce přestane tlouci, dech se zastaví a člověk čeká, protože nic jiného dělat nemůže," popsal situaci Lepère.

Asi po čtyřech hodinách si uvědomil, že má v kapse telefon. Měl vypnuté zvonění a nechal vyzvánět telefony v celém podniku, aby trochu maskoval zvuky, jimiž by na sebe mohl upozornit. Rozeslal svým známým zprávy a švagr mu odpověděl, že je v kontaktu s policií. "V tu chvíli přišly první slzy a trochu mi to zvedlo morálku," řekl Lepère, jehož po dalších čtyřech hodinách vysvobodili policisté.

ČTĚTE TAKÉ:

Umělci reagují na vyvraždění redakce Charlie Hebdo. Takto si dělají legraci z Islámu