Nemůžu uvěřit, že tu jsem, říkali pamětníci a vězni z Osvětimi

Svět si dnes připomíná 70. výročí osvobození nacistického tábora Osvětim. Právě tam přímo u brány uctili památku milionů obětí někdejší vězni, ale také světoví státníci. Do Osvětimi, místa, kde museli prožívat těžko představitelná utrpení, se vrátily také tři stovky vězňů, kteří přežili...

Milionům lidí mezi nimi Židům, Polákům, Romům, homosexuálům či mentálně nebo tělesně postiženým slunce nad Osvětimí nikdy nevyšlo. Do tábora smrti přijížděli často v noci a mnohé esesáci nahnali rovnou do plynu. Ti ostatní skončili v temných barácích, kde denní světlo mnohdy nespatřili dlouhé dny.

Nejhorší genocida v dějinách se z velké části odehrála právě v Osvětimi. Přesto pár lidí přežilo. A po 70 letech se vrátili na místa, ze kterých je dodnes cítit jen smrt. "Nemůžu uvěřit, že tady jsem a že mám pořád dost síly. Nenacházím slova. Je to už 70 let," říkali mnozí z nich na místě, kde těsně unikli smrti.

Se zřejmě nejemotivnějším projevem vystoupil v Osvětimi Ronald Lauder - prezident Světového židovského kongresu. "Nejsem přeživší. Nejsem ani osvoboditel. Stojím tady dnes jako Žid," prohlásil také.

Více než dvouhodinové pietní akce se ve stanu přímo u Brány smrti zúčastnila i česká delegace v čele s premiérem Sobotkou. "Já myslím, že obecně je důležité, abychom si připomínali holokaust. Jak k tomu všemu došlo. Na začátku byla nenávist," řekl premiér Sobotka.

Sobotka se pak spolu s přeživšími a dalšími politickými představiteli z celého světa vydal do tmy - všichni u památníku v Osvětimi zapálili svíčky...