Národní muzeum

Národní muzeum se roky chlubilo sklem a umělým safírem!

Národní muzeum se roky chlubilo sklem a umělým safírem!
Zdroj: TN.cz

Národní Muzeum v Praze vystavovalo dva falešné kameny – safír a diamant. Dlouhou dobu bylo chloubou sbírky jen broušené sklo a umělý safír. Nikdo si toho nevšiml desítky let. Jak se podvody odehrály, se pravděpodobně nikdy nepodaří zjistit.

Příběh umělého safíru začíná už v roce 1978. Jiří Kouřimský, kurátor sbírky broušených drahých kamenů a znalec v oboru, na "safír" narazil ve starožitnictví na Václavském náměstí. Označil ho za kašmírský safír o hmotnosti 19 karátů. Byl to podle Kouřimského mimořádně hodnotný unikát. Napsal o tom web Hlídací pes.

"Kámen jsem zadržel v prodejně starožitností v Praze 1, Václavské nám., protože jde o unikát, který není u nás zastoupen v žádné státní sbírce a nesmí být proto vyvezen do zahraničí," popisuje Kouřimský v žádosti o mimořádnou koupi z 1. září 1978.

Po konzultaci s dalším odborníkem kašmír ocenil na 200 tisíc československých korun s tím, že je jeho cena stále výhodná. Národní muzeum safír zakoupilo a na dlouho dobu se stal chloubou sbírky. Až v roce 2016 nový kurátor sbírky Lukáš Zahradníček zjistil, že nejde o přírodní kámen, ale o syntetiku – tedy laboratorně vyrobený kus.

"Kdyby byl pravý, tak by jeho současná cena byla v desítkách milionů korun. Pokud je syntetický, jsou to stovky korun. Pokud by byl pravý, i ve světovém srovnání by byl extrémně vzácný," řekl gemolog a soudní znalec v oboru drahých kamenů Jaroslav Hyršl.

Hyršl Kouřimského dobře znal. "Byl to férový chlap, a v životě by mne nenapadlo, že by něco takového udělal úmyslně. Ale mohlo se stát, že byl uveden v omyl, někdo mu ukázal kámen, vybájil si jeho historii. Konkrétně kašmírský safír se těžko poznává, má velmi specifické parametry," popsal Hyršl.

Národní muzeum za několik desítek let na chybu přišlo. Nepravost kašmíru neodhalila ani kurátorka Petra Burdová, která měla sbírku na starost 24 let.

"Muzeum si nese svou historii bohužel i v tom negativním. My teď prověřujeme spoustu věcí od Náprstkova muzea, starší české dějiny, drahé kameny a zjišťujeme, že zejména 70. a 80. léta byla velmi nestandardním obdobím v rámci nakládání se sbírkovým materiálem," řekl náměstek generálního ředitele pro sbírkotvornou a výstavní činnost Michal Stehlík, že pomyslný kostlivec ze skříně může vypadnout i na jiných místech.

"Myslíme si, že je to stále ten samý předmět. Zda se docent Kouřimský nechal napálit, to bych nekomentoval. Sedí rozměr, váha, popis. To, že je to syntetika, to nepopíráme a bylo to odhaleno až při předávání sbírky novému kurátorovi v roce 2016," popsal ředitel Přírodovědeckého muzea Ivo Macek.

 

Související obsah

Ukradený diamant

Muzeum mělo ve své sbírce dlouhou dobu i falešný diamant. U něj je údajně jisté, že jej někdo v minulosti ukradl a vyměnil za diamantově vybroušené sklo. Pětikarátový broušený diamant (neboli briliant) získala sbírka broušených drahých kamenů v roce 1963.

Byl popsaný jako obdélníkový briliant - čistý, pouze slabě nažloutlý. Měl 5,4 karátu. "To je opravdu hodně. To je velký kámen. Cenu ale odhadovat nechci. Může to být spousta milionů, mohou to být desítky tisíc. Pořád za předpokladu, že by byl přírodní," říká s tím, že cena u diamantu záleží na řadě různých faktorů.

V "Katalogu sbírky drahých kamenů Národního muzea v Praze" z roku 1968 tento konkrétní diamant figuruje pod číslem 1801 jako jeden z nejcennějších kusů sbírky. V té době to byl pravděpodobně pravý diamant, nikoliv sklo.

Kdy diamant ze sbírky zmizel, není jasné. Zvláštní komise, kterou kvůli případu na podzim roku 2016 ustavil generální ředitel Michal Lukeš, konstatovala, že k záměně došlo pravděpodobně v rámci výstav v 60. a 70. letech minulého století.

"Bližší údaje k těmto výstavám už dnes není možné dohledat," napsala už v březnu 2013 Petra Burdová, kurátorka, která sbírku vedla od roku 1992 do roku 2016.

ham, TN.cz
Voyo

Sledujte Televizní noviny ve full HD a bez reklam na Voyo.cz

Co byste neměli přehlédnout

TOP 10 ČLÁNKY A VIDEA

Důležité Události

Píše se na Deník.cz