Matěj Čech je jedním z nejvýraznějších hlasů generace Z, hudebník, výtvarník a performer, který propojuje pop s ironií a vážnost s humorem. Nebojí se mluvit o úzkostech, klimatu ani cringe kultuře. Vystupuje pod přezdívkou Mat213 a byl také hostem pořadu TALK! s Bárou Šimkovou.
O Čechovi se mluví i jako o digitálním písničkáři, který dělá úzkostnou veselou taneční hudbu. "Když se rozesílají tiskovky na koncerty, aby věděli, co o mně mají napsat a tak, tak prostě toto o mě někdo napsal. Já jsem byl líný vymýšlet něco jiného, tak jsem vždycky kopíroval tuhle zprávu a posílal to. Bylo to jednoduché a řekl jsem si, že to zní zajímavě, tak proč ne?" vysvětlil.
Nejvíc na popisu oceňuje zjevný protimluv. Čech je totiž milovníkem kontrastu. Uznává, že jeho tvorba, minimálně zpočátku, měla sice melancholické texty, ale taneční tempo, a to ho právě baví.
Čech chtěl do své tvorby promítnout své problémy a popisovat je jazykem, kterým mluví on i jeho kamarádi. "A pak to začalo vypadat, že to je víc o té generaci. Ale bylo to jenom prostě tak, jak se chováme, tak, jak mluvíme. A mluvil jsem o problémech, který, jak říkám, podle mě zažívá každá generace," okomentoval.
Téma ho láká, navíc se těší, jak o sobě budou mluvit další generace, ale také jak budou vnímat ty předchozí. "Mě zajímá, jak moc ta naše generace byla unikátní, tím, že to porovnám s nimi. Ale unikátní mi asi přijde v tom, že jsme byli schopní v mediálním prostoru nějak dobře tématizovat a vytvořit nějaký soubor věcí, který nás trápí, který nás zajímají, a vytvořit náš celkem koherentní a dobrý obraz v mediálním prostoru, i když nevím, jestli byl založený na pravdě," shrnul.
Čech o generaci Z říká, že není houževnatá a je otevřená diskuzi o psychických problémech. "Teď to bude znít strašně pretentious (v překladu domýšlivý či okázalý, pozn. red.), ale jsem hegelián a věřím prostě v tezi a antitezi, že to vytváří fantazii. Vždycky máš nějaký extrémy a z nich pak vzejde nějaká výchozí cesta, která dává smysl a bere si z obou těch extrémů něco," shrnul.
A právě psychické problémy podle něj předchozí generace vůbec neřešily. V maskulinním světě to bylo bráno jako slabost. Mladí lidé tak začínají vnímat, že je potřeba se o tomto tématu bavit více otevřeně.
"Je to i nějaká reakce třeba právě na tohle, ale zároveň to vytváří druhý extrém, kdy vzniká kultura tzv. sebediagnózy a přehnaný sebepozorování a všechno se přičítá na vrub nějakým nemocem, každý hledá nějakou nemoc v nějakém svém problému. To zas vytváří druhý extrém, a to taky není dobře. Vlastně v tom mizí trochu ta houževnatost. Věřím v to, že se to prostě vycizeluje do toho, co to má být," popsal.
Umělec se také svým způsobem zajímá o takzvanou cringe kulturu. Tak se označuje situace, kdy lidé rádi koukají na trapná videa, následně se pak třeba i vysmívají autorům či lidem na nich zachycených. Cringe v překladu znamená cukknout sebou či otřepat se z nějaké trapné situace nebo odporem.
"Mě nebaví se dívat na cringe videa, to mě nezajímá, mě spíš masochisticky baví ty videa dělat a někdy vytvářet tu trapnou atmosféru, když jsem mezi lidmi," přiznal Čech.
"Já si totiž myslím, že člověk by se měl minimálně tak jednou za měsíc jako fakt hodně ztrapnit. Je to takový očistný moment, kdy najednou se změní pohled sám na sebe, že se znovu dostaneš dolů a můžeš zase znovu začít," prohlásil.
Na sestřih rozhovoru se můžete podívat pod titulkem článku, celý díl pořadu najdete níže. K dispozici jsou české titulky generované pomocí umělé inteligence.
Sledujte Televizní noviny bez reklam na Oneplay.cz