Fiala: Přišla jsem o to nejcennější. Dopisy mrtvému synkovi mi ale daly naději

TN Live

6. 1. 2026, 18:46

Kvůli vzácné a nevyléčitelné nemoci ztratila svého prvorozeného syna, nakonec ale dokázala najít sílu pokračovat dál a být tu pro toho druhého. O své bolestné zkušenosti napsala velmi otevřenou knihu s názvem Počkej na mě v nebi, Matyáši. Co jí situaci, které se obává každý rodič, pomohlo překonat a dalo jí naději? O tom si v pořadu Čtenáři povídala s moderátorkou Kristinou Kloubkovou spisovatelka Magdaléna Fiala.

Malý Matyáš přišel na svět v sedmi měsících. Vážil pouhé dva kilogramy, ale jinak nic nenasvědčovalo tomu, že by ho snad měly trápit nějaké vážnější zdravotní potíže. „V pěti a půl letech ale přišla první diagnóza, nádor ve čtvrté mozkové komoře. Následovaly operace, strach, návštěvy na onkologii. Máťa pak chodil do školky se zavázanou hlavou, přes kterou měl velkou jizvu,“ popisuje Fiala.

Po náročném období to ale vypadalo, že se vše pomalu vrací do zajetých kolejí. Jenže pak si začali Matyášovi rodiče všímat, že se s jejich synem něco děje. „Vnímali jsme, že se chová jinak, hodně třeba zapomínal. V jeho osmi a půl letech mu byla po sérii různých vyšetření zjištěna vzácná genetická nemoc Niemann-Pick typu C. Začal postupně ztrácet řeč a odcházet,“ sdílí spisovatelka bolestnou zkušenost.

Po jeho smrti měla Magdaléna Fiala pocit, že se jí zhroutil svět. „Pak přišel moment, kdy jsem si říkala, že buď umřu, nebo to zkusím přežít tím, že budu psát. Tak jsem začala sepisovat vzpomínky na Máťu, psala jsem mu dopisy, psala jsem je i mému druhému synovi, aby si to jednou mohl přečíst. A pak jsem si uvědomila, že to není jenom můj příběh, ale příběh všech rodičů, kteří přišli o dítě, a taky všech dětí, co odešly dřív, než měly,“ vysvětluje spisovatelka.

Související obsah

04:18

Dvořáková: Ve 14 letech jsem vstoupila do kláštera. Vyhodili mě kvůli pomstě jeptišky

13. 12. 2025 TN Live T. LIVE

​Jak Fiala dále zdůrazňuje, jejím záměrem v žádném případě nebylo vydat knihu o tragédii. „Ale naopak o lásce k dítěti i o naději, která může přijít i v momentu, kdy se vám právě zhroutil svět. Té opravdové, ne té laciné. Chtěla jsem dát najevo, že i když přijdete o to nejdůležitější v životě, tak váš život může být přesto krásný. Jinak, než jste si představovali, ale i tak. Že i po té nejtemnější noci přichází ráno,“ říká autorka.

Přestože pro ni bylo psaní knihy extrémně náročné, protože musela vše prožívat znovu, nakonec jí kniha poskytla útěchu. „Musela jsem znovu začít cítit, znovu se s Máťou potkat a znovu se s ním rozloučit. Byly dny, ve kterých jsem nedokázala napsat jedinou větu, a pak zase dny, kdy jsem psala celou noc. Poté jsem usínala úplně vyčerpaná, ale zároveň jsem si uvědomovala, že se mi strašně ulevuje,“ uzavírá Fiala.

Na sestřih rozhovoru se můžete podívat pod titulkem článku, celý díl naleznete níže.