Požár od souseda rodině se čtyřmi dětmi na Mělnicku vzal před dvěma měsíci domov. Hrdinou se stal chlapec, který zachránil sourozence. O to, jak to teď zvládají, se zajímal reportér pořadu Na vaší straně. Na lidi zasažené pohromou se totiž obecně rychle zapomíná.
Jenichov na Mělnicku, 23. července 2026, kolem poledne. Maminka čtyř dětí Veronika Křesťanová vaří v přízemí. Netuší, že u souseda vypukl požár a přeskočil do konstrukce jejich podkroví, kde si děti hrají. „Já jsem dodělávala oběd dětem. Hrály si nahoře v pokojíčku, který dopadl nejhůře, spinkají tam všichni čtyři“ vzpomíná paní Veronika.
Nejmladšímu je dva a půl roku, nejstaršímu jedenáct. „O tom, co se už dělo, my jsme nevěděli. Najednou slyším ránu,“ pokračuje.
Myslela, že někdo venku střílí rachejtle. Chtěla rozsvítit v chodbě, proud ale už nešel. „Šla jsem rychle ven. Neměla jsem ponětí, co se děje, najednou vidím, jak upadl kabel, a šly z toho velikánské rány,“ říká dále.
To podle hasičů požár od souseda přepálil přívodní elektrický kabel k domu rodiny Křesťanových. Byl stále pod napětím. „Lidé na mě řvali: ,Vy jste doma? My jsme mysleli, že nejste, okamžitě seberte děti a běžte ven, hoří vám střecha,‘“ uvedla.
Nahoře byly děti a situace v podkroví se dramaticky zhoršovala. „V pokojíčku něco bouchlo. Tak jsem se koukl z okna a najednou vidím nějaký drát, který bouchá jako rána od pistole. Tak jsem volal hned hasiče, oni mi poradili, ať jdu dolů, ať vyjdu z baráku, tak jsem pobral všechny děti, dal jsem je na dvorek,“ navazuje na vyprávění maminky 11letý Václav.
Následující výpověď vnímejte prosím s pochopením a nesuďte, protože v takové situaci dokáže být stoprocentně racionální málokdo. „Půlka střechy už hořela, já jsme dala děti na dvorek, lidi na mně řvali, ať nechodím ven na silnici, že je tam hořící bouchající kabel. Já v tu chvíli nevěděla, jestli se mám vrátit domů, nebo jít ven. Vzápětí starší dcera plakala, že tam má kocourka Safírka, tak jsem ho běžela zachránit. Kdyby se mu něco stalo, vyčítala bych si to celý život. Vběhla jsem do domu, už jsem viděla plameny v ložnici, jak bouchlo okno v ložnici, mezitím na mě děti řvaly: ,Vrať se,‘“ popisuje dramatické chvíle Veronika Křesťanová. Kocourka se podařilo zachránit.
„Když jsme právě přijeli na to místo zásahu, šel nám naproti náš kolega, že jde zasahovat na svůj barák,“ přidal velitel dobrovolných hasičů Vlastimil Vais.
„První pocit byl, že okamžitě chci do toho jít, ale jak jsem si bral dýchací přístroj, tak jsem to nedal,“ dodává Miroslav Křesťan. Otec dětí a manžel paní Veroniky je místostarosta a řadu let zkušený dobrovolný hasič. „Bez nich by to nešlo momentálně, bez těch kluků hasičských, ani bez těch místních občanů, hodně nám pomáhají,“ svěřil se.
„Děti se budí v noci, že může hořet i barák babičky. Já jsem se budila s každou ránou, když jsem slyšela, zdají se mi hrozné sny, starší se mi mlátila do hlavy, proč zrovna my... Je hrozný udržet sebe, manžela, děti,“ svěřuje se svými pocity paní Veronika.
Starosta šestý den po požáru zřídil transparentní účet na sbírku, o které informovaly Televizní noviny a TN.cz. „Snad jim to budu moc nějak vrátit, snad jak peču chleba, tak napeču tolik chlebů pro všechny,“ těžko nachází slova díku Veronika Křesťanová.
Dva měsíce poté hasiči případ uzavřeli s tím, že na požáru nemá žádný podíl rodina Křesťanových. „Je tady udělaný věnec, začala dělat firma, odbouchala se zeď, příčka se sundala, schodiště se muselo vybourat, protože bylo promáčené, takže bude muset být nové, vyzdívá se nový štít, elektroinstalace se vyškubala, co tady zbylo, sádrokartóny,“ vypočítává pan Křesťan, co se všechno od ničivého požáru na domě udělalo.
Vzal si měsíc dovolenou a s pomocníky den co den od svítání do soumraku boural omítku a vyvážel suť. Zápach po vlhkosti je v domě cítit dosud. Stále je otázka, zda se nebude muset vybourat kvůli vlhku i strop, respektive podlaha podkroví.
„Žijeme vlastně naproti u souseda, jeho sestra nám poskytla jejich baráček, je to dvougenerační barák. Za to moc děkujeme,“ přiblížila Veronika Křesťanová.
Ve sbírce se vybralo 700 tisíc. Už ale byla zastavena. „Ten, kdo chtěl dát, tak dal. Nechceme překážet, myslím, že i další lidé by potřebovali finanční pomoc, takže my, co jsme dostali, to jsme dostali a jsme za to moc vděční, moc si toho vážíme,“ říká paní Veronika.
Rodina si domek upravovala 11 let a vzala si na to i hypotéku. Pojišťovna týden po požáru vyplatila zálohu 300 tisíc, později z pojistky postižené rodiny 700 tisíc, plus se čeká ještě něco za oblečení.
Dohadování nastalo u kotle. „Tam je trochu zádrhel, kotel jsme měli starší,“ přiznává paní Veronika. Likvidátor požaduje vybavení stejnou značkou a typem, ale už se nevyrábí. Rodina navrhuje, aby pojišťovna uhradila kotel s podobnými parametry a cenou. Jedná se o tom.
„Do Vánoc bych chtěl bydlet. I kdybych tady měl chcípnout, aspoň dole bych chtěl bydlet, celá rodina. Teď prožíváme těžké období, je toho na nás s manželkou prostě moc, momentálně nevíme, jestli spolu vůbec budeme. Nevíme, co s námi bude,“ přiznává pohnutím hlasem pan Křesťan.
Požár vystavil manžele těžké zkoušce. Oba upřímně přiznávají, že se více obnažily i nesoulady, které po mnohaletém manželství mezi nimi panují. Každopádně oba chtějí, aby děti měly domov, a co bude pak, ukáže čas. „Žiju přítomností, snažím se na minulost zapomenout a do budoucna člověk nevidí,“ říká paní Veronika.
„Během dvou měsíců se mi rozsypal život, rozsypalo se mi bydlení, manželství a ještě do toho musíte myslet na spoustu dalších věcí, které v běžném životě děláte – a je to podstatná věc,“ přidal k tomu pan Křesťan.
„Chtěla bych hlavně vzkázat všem lidem, co nám pomohli, pomáhají, ať už finančně, nebo jen zprávami: Pro mě momentálně nejsou důležité peníze. Když vidím, že si člověk vzpomene a prostě pomůže, je tady pro nás, toho si moc vážím. Jsem vděčná za to, že hodně lidí ukázalo, jak nás mají rádi. Snad budu moc mít brzy tu kuchyň, abych mohla začít péct ten chleba,“ uzavřela Veronika Křesťanová.
Proč začalo u souseda hořet, hasiči s policií stále vyšetřují. Závěr může být na stole až příští rok.
Sledujte Televizní noviny bez reklam na Oneplay.cz