Dětskou hvězdu Tomáše Holého znají i vnuci tehdejších pamětníků. Zdá se, že po letech má v české kinematografii stejně talentovaného následovníka. Je mu deset a jmenuje se Matyáš Valenta.
Na projekci filmu Maharal - Tajemství talismanu se stal asi hlavní hvězdou. Suverénně na začátku předstoupil před diváky a zahájil projekci, na tiskové konferenci neméně suverénně odpovídal na dotazy.
"Matyáš byl neuvěřitelný. Přišel na první casting a od té doby si to tam hned všechno sám organizoval," říká režisér filmu Pavel Jandourek. Dokonce ani neměl trému z toho, že bude hrát s takovými herci, jako jsou Bořivoj Navrátil, Maroš Kramár nebo Miroslav Táborský.
"A proč bych ji měl mít? Všichni jsme tam byli kamarádi a byla s nima sranda," krčí rameny Matyáš. To jiná představitelka dětské role, Adriana Neubauerová, přiznala: "Já tedy jsem z toho trochu strach nejdřív měla. Ale když jsme se potom sešli, tak jsem zjistila, že ti dospěláci jsou v podstatě úplně stejní puberťáci jako my."
Totéž přiznal i Bořivoj Navrátil, který hraje Čechoameričana, hledače pokladů. "Práce s dětmi byla úžasná a mám pocit, že jsem při ní nachytal od nich energii. Měl jsem v době natáčení být na léčení v lázních, ale musím se přiznat, že tohle byly lázně mnohem lepší," říká herec.
Nejhorší byly kanály
V dobrodružném filmu, který se zcela otevřeně hlásí k indianajonesovskému duchu, není nouze o dramatické scény.
"No, ono to nebylo zase tak hrozný, jak to potom vypadá ve filmu," upřesňuje malý Matyáš Valenta. "Nejhorší byly asi scény odehrávající se ve studené vodě a pak v kanálech. Tam byl ještě navíc hrozný smrad. A potkani. Já se těch potvor sice moc nebojím, a podle scénáře tam i nějací měli být, jenže ony tam byly i spousty jiných, které to ve scénáři neměly. Dokonce někdo ze štábu jednoho omylem rozšlápnul, což bylo fakt hnusný," otřese se při vzpomínce jinak neustále dobře naladěný kluk.
Ve foglarovském duchu
"Pražský rabi Löw zanechal prý jakýsi talisman, který předal dvěma vyvoleným," shrnuje námět filmu jeho autor Martin Bezouška. "Dostupné historické prameny tu existenci připouštějí, stopy po něm jsou sledovatelné až do období druhé světové války. Co se odehrává potom ve filmu, je už samozřejmě fikce," říká scenárista Martin Bezouška.
"Možná někoho napadne podobnost filmu se Šifrou Mistra Leonarda, ale to je opravdu jen náhoda. Ten film se začal připravovat před osmi lety a tehdy žádná Šifra neexistovala. Ale je pravda, že se mezitím objevilo pár filmů , které se nesly v podobném duchu a jednu scénu jsme museli dokonce přepsat, protože stejný princip se objevil mezitím v jednom zahraničním snímku. Co je ale pro tenhle film typické, je vysloveně náš, řekl bych foglarovský, prvek, kterým je partička dětských pátračů."
Autoři film nepojali jako vysloveně dětský, označují ho jako rodinný dobrodružný film s prvky fantasy.
