Příteli Bobulko, tak říkali Zdeňkovi Svěrákovi jeho žáci

Když včera otec a syn Svěrákovi představili veřejnosti v pražském knihkupectví knížku Vratné lahve, prozradili nejen některé dosud neznámé epizody ze zákulisí natáčení filmu, ale i příběhy z jejich života.

"Největší trému jsem měl při castingu," říká režisér Jan Svěrák. "Hlavně tehdy, když jsem vybíral tátovi milenku. Tu violoncellistku, které bude táta svlékat kalhotky. Měl jsme strach, abych ji nevybral špatně. Co kdyby se mu vůbec nelíbila?"

"Nejsem sice profesionální herec, ale asi bych to uhrál," kontruje Zdeněk Svěrák, který ale také považuje castingy za nejobtížnější část výroby filmu.

"Měl jsem problém, protože jsem měl svou roli jistou. Takže mě vůbec nebavilo uchazečům o další role při castingu nahrávat. Byl jsem při tom dokonce tak mizernej, že jsem uvažoval, jestli bych se nepřeobsadil. I Honza už měl pochybnosti. Ale protože jsem neherec, tak jsem si to všechno hraní nechával až na ostré klapky. Aby mně to ještě bavilo a pana režiséra překvapilo!" směje se pod vousy Zdeněk Svěrák.

Na křtu knížky Vratné láhve, jejímž kmotrem byl i autor titulní písničky Jaroslav Uhlíř, zaskočil Svěráka moderátor tím, že mu dal na stůl tři lahve a položil mu dotaz, která z nich je vratná.

"Ta od piva určitě, od minerálky taky, to je po třech korunách, ale u téhle nevím..." přiznal Svěrák pochybnosti nad bílou třetinkovou lahví od limonády.

Jako učitel trestal žáky i bitím
Film, v němž hraje hlavní roli učitele v penzi , částečně vychází za Svěrákova života. "Představil jsem si, co bych asi teď dělal, kdybych zůstal ve svém původním povolání - jako učitel. Jak jsem se nedávno dozvěděl na srazu svých bývalých žáků, tak jsem měl přezdívku Přítel Bobulka. Toho Přítele jsem tušil - já jsem tak říkal svým žákům. Ale proč Bobulka, to mi prozradili až teď. Když jsem je začal učit v Žatci, tak jsem jim vysvětloval něco o chmelu. A tvrdil jsem jim, že na chmelu jsou takové bobulky. Přitom i ti nejhorší žáci v Žatci odmalička věděli, že se tomu říká chmelová šiška..!"

Svěrák na sebe přiznal i to, že u hodně neposlušných nezůstalo vždy jen u slov. "Někdy jsem se nevyhnul ani fyzickým trestům. Ale dělal jsem to tak, že jsem žáka vzal ze třídy ven na chodbu, takže to proběhlo jen mezi námi dvěmi."

Ve filmu Vratné lahve trestá Svěrák žáky tím, že jim na hlavu vyždímá mokrou houbu. Považuje toto za fyzický trest? "No to je právě takový trest na pomezí. A to se mi na tom líbí!" tvrdí nadšeně Zdeněk Svěrák.