Dobrý den paní doktorko, chtěla bych poradit, jak zvládat deprese a stresy, které mám v rodině. Od svých šesti let,kdy jde malé dítě do první třídy jsem bývala doma sama se svou sestrou, která je o pět let starší a většinou bývala venku..bývala jsem stále sama doma, naši chodili z práce pozdě večer, dělali a stále dělají v baru..dospívání jsem měla nijaké. Rodiče s námi nic nepodnikali, většinou věci zakazovali,nic nám nekoupili pro radost..když jsem mela 15 let, sestra otěhotněla a se svým nastávajícím manželem bydleli u nás v bytě 2+1.já jsem tedy byla připravena o společný pokoj a spávala jsem rok a pul u lednice na molitanu.Doma jsem stale slyšela,jak jsem sobecká atd. přičemž jsem nemela nic, rodiče se semnou nebavili,spis jsem byla na obtíž, sestra pro něj byla někdo a já nic.a to je dodnes.sice se odstěhovali,mají velký dum,spoustu peněz,dvě děti a já studentka vysoké školy-chtěla jsem jim dokázat,ze i já něco umím,ale oni to neoceňují,naopak,jsem jediná na vysoké škole z rodiny a i babička mi říkala,jak jsem blbá, ze jsem šla. Přítele mám pět let, je chudý a tak se jim asi moc nezamlouvá. Bydlím proto pořád s rodiči, do školy jezdím pouze 2x týdně a je to strašné.Chci se odstěhovat,ale asi to finančně nezvládnu,je to velmi složité...dekuji a s pozdravem Petra
Milá Petro,
můžeme si vybrat kamarády, barvu vlasů, oříškovou nebo mléčnou čokoládu, ale rodinu bohužel ne. A pakliže máme tu smůlu, že jsme se narodili rodičům, kteří o nás postupně ztratí zájem, existuje jen jediná možnost - vydržet, dostudovat a odejít. Osamostatnit se a postavit na vlastní nohy, je to jediné řešení. Na všem špatném je třeba hledat něco dobrého. Už teď máte jistě svou jasnou představu, jak by měla vypadat vaše budoucí rodina, víte přesně, jak byste se vy sama chtěla chovat ke svým dětem, aby prožily štastné a spokojené dětství a vlastně celý život. Znám jednu dívku, která prožila něco podobného jako vy. Dnes je z ní štastná a samostatná žena, protože nikdy neztratila víru v sebe sama a lepší zítřky.
Jestliže to teď ještě nejde, v dalších ročnících si určitě budete moci přizpůsobit harmonogram přednášek tak, abyste si mohla najít brigádu. Zkuste potom dát s přítelem peníze dohromady a najít si nějaký podnájem, nebo spolubydlení. K rodičům si zachovejte nezbytnou úctu, ale jejich chováním se netrapte, byla to jejich volba, velmi špatná, ale vy máte možnost volby také - bohudík. Přeji hodně sil a štestí!
