Nedělní výlet desítek Ústečanů se 13. července 1947 změnil v tragédii, která šokovala celou Evropu. Přeplněná tramvaj vezoucí turisty z krušnohorské Telnice zpět do města přinesla smrt třiceti lidem. Tragičtější tramvajová nehoda se v Evropě nikdy nestala.
Obětem největšího tramvajového neštěstí byla na místě tragédie odhalena pamětní deska. Na mrtvé vzpomínali příbuzní obětí, očití svědci i představitelé města.
"Město cítilo dluh k obětem neštěstí, o kterém se jen psalo, ale nebyl žádný pietní prostor pro uctění jejich památky," uvedl primátor města Jan Kubata.
Linka číslo 1 spojovala okrajovou část Ústí Bukov s Telnicí a sloužila často výletníkům.
V neděli 13. července se jich do města vracelo tolik, že namísto 88, což byla kapacita tramvaje i s vlečným vozem, se do vozů vtěsnalo 140 lidí.
Brzdy přestaly fungovat
Trasa vedla z prudkého kopce, kde se cestujících zmocnila panika. Souprava totiž začala mít problémy s brzděním a nabrala až sedmdesátikilometrovou rychlost.
Dva lidé vyskočili a utrpěli těžká zranění. Devatenácti dalších zbývalo několik vteřin života.
Tramvaj se v zatáčce naklonila na dvě kola, dopadla zpět a vykolejila. Neovladatelný kolos narazil do železného sloupu elektrického vedení, vlečný vůz se vymrštil a o tentýž sloup utrhl střechu.
Všude kolem ležela mrtvá těla
Smrt rozsévající souprava se zastavila až nárazem do další tramvaje stojící na vedlejší koleji.
Mrtvá těla byla rozseta všude kolem, jak lidé vyskakovali z neovladatelné tramvaje či byli vymrštěni ven. Na místě zahynulo 19 osob, zranění od ostrých plechů, úlomků skla a dřevěných lavic se nevyhnul téměř nikdo.
Lékařů byl nedostatek
Tragédie pokračovala v Masarykově nemocnici, která nebyla na takový nápor pacientů zařízena. Zraněné vozila nákladní auta na korbách, dva lidé zemřeli ještě při převozu.
Sloužící lékaři nestačili, rozhlas povolával jejich kolegy z domovů. I přes péči lékařů v nemocnici zemřelo dalších devět lidí. Údaje o zraněných se liší, nejčastěji se uvádí 97 zraněných osob, z nichž 43 vážně.
Pohřbu obětí, který se změnil v celonárodní smutek, se 18. července zúčastnilo zhruba 30.000 lidí včetně ministra vnitra Václava Noska. Státní tryznu na Mírovém náměstí přenášel i rozhlas.
Ihned po nehodě se objevila řada spekulací o její příčině. Odborníci se přiklánějí k selhání brzd, což podporuje i fakt, že tramvaj byla značně přetížená a navíc vozový park nebyl dva roky po válce v ideálním stavu.
Podle svědků se řidič, který rovněž zahynul, snažil do poslední chvíle brzdit, a to i s použitím písku. Jak zjitřené poválečné době odpovídalo, objevila se i teorie o sabotáži sudetských Němců.
Spekulovalo se i o tom, že řidič si takto vyřešil své osobní problémy. Nic ze spekulací se však později neprokázalo.
V současnost již tramvaje v Ústí nejezdí, kvůli pozdější výstavbě je těžké najít i přesné místo neštěstí. Tramvaje přes Bukov a Varvažov až za hranice Ústí do Telnice vyjely poprvé v roce 1912.
Trať byla zrušena v roce 1955, když musela ustoupit hnědouhelnému dolu. Tramvajová doprava fungovala ve městě v letech 1899 až 1970.
