Zvědavá babička

Se staršími lidmi musíme mít trpělivost...

Mám takový menší... větší problém se svou babičkou. Když si spolu třeba jen povídáme, tak je všechno v pohodě, ale pak mě začne až otravovat se svými otázkami. Přivedu si domů kamarádku a ta je hned podrobena křížovému výslechu. A s kamarády je to ještě horší. Babička si totiž hned myslí, že spolu chodíme, nebo tak...

Hned se ho začne ptát, kde bydlí, kolik má sourozenců, jestli mě má rád atd... Někdy už to nevydržím a zakřičím na ni, ať toho nechá. Ona se urazí a já toho potom lituji. Je mi sice pouhopouhých 12 let, ale už tak mám celkem dost starostí, jak už se svým fyzickým a duševním zdravím, tak i se vším ostatním dějem kolem sebe. No jo... jsem v pubertě, ale ona to prostě nedokáže pochopit... Co mám dělat? Děkuji za radu. Radka

Milá Radko,
babičky jsou prostě babičky. Jedna je zvědavější méně, druhá více a myslím, že ta tvoje zrovna patří do skupiny „hodně zvědavá babička". Píšeš, že když jste spolu samy, docela dobře si popovídáte. Navrhuji dát si s babičkou čaj, přinést jí dobrou čokoládu a popovídat si na téma „otázky na mé kamarády".

Zkus jí vysvětlit, že se ti nelíbí, když se všech na všechno vyptává. Navrhni jí, že všechny informace ráda poskytneš sama, až k tomu bude příležitost. Uvidíš, jestli se s babičkou domluvíš. Pokud ne, tak informuj své kamarády, že u vás hrozí nebezpečí bombardování otázkami. Určitě to buď jedna (kamarádi), nebo druhá (babička) strana pochopí. Držím ti palce, ať se se vším popereš co nejlíp.