Rostliny do bytu: která je nejvhodnější

Chcete, aby se vaše domácnost zazelenala?

Pro začátečníky jsou nejvhodnější takové rostliny, které i při snadné péči dobře vypadají. Patří mezi ně hlavně asparágus, begonie, zelenec, zebriny nebo podeňky. Dnes se podíváme na podeňky, asparágus a na begonii královskou.

Podeňky

Podeňky neboli Tradescantia se pro svůj převislý vzrůst hodí nejvíc na vyšší místa. Pěstují se velice snadno. Když jim dáte hodně vody, nevadí jí to – převlhčení zvládnou a nezahnívají, nepotřebují ani moc přihnojovat. Stejně dobře se vypořádají i se suchem. V zimě jim stačí i chladné pokoje, nesnáší jen silný mráz. Díky své nenáročnosti nevyžaduje ani zvláštní světelné podmínky, daří se jim dobře jak na plném slunci, tak v hlubším stínu. Dají se množit řízkováním, pomocí stonkových řízků dlouhých asi 5-10 centimetrů. Zakořeňují nejlépe právě teď, na jaře. Do jednoho květináče dávejte 10-15 stonků, nejlepší je dát 2-3 doprostřed hrnku a ostatní okolo krajů. Podeňky se zakořeňují poměrně snadno.

Begonie

Nejvhodnějším druhem begonie je begonie královská. Kdo dodrží jednoduché podmínky, bude odměněn krásnou rostlinou. Begonie královská je náročnější na teplo, niky by neměla být v místnostech, kde je méně než 12 stupňů. Nemají moc rády ani přímé sluneční světlo. Na rozdíl od podeněk potřebují kvalitnější půdu, rády mají mírně kyselou kyprou kompostní zeminu. Namnožit se dá po dobu celého roku listovými řízky.

Asparágus

Jestli je begonie královnou bytových rostlin, pak asparágus je oprávněně jejich králem. Nejrozšířenějším druhem asparágu je Asparagus densiflorus. Tato rostlina vykvétá od července do září. Z malých bílo-zelených květů se postupně stávají červené bobulky. Asparágus bez potíží zvládá sucha: v tlustých kořenech si uchovává zásoby vody. Přesto mu vody dopřávejte dost, hlavně v teplých letních měsících. Má rád slunce, polostín i stín. Díky své nenáročnosti roste i v teplotách pod 18 stupňů, ale raději má místnosti, kde je asi 22 stupňů. Dá se jednoduše množit tím, že celý trs rozříznete tak, aby vznikla samostatná rostlina s několika výhonky a hlízami.