Tajemství projevu komunistické prokurátorky

Kdo byla „pracovitá textilačka“ Herainová, protipól „vlastizrádkyně“ Milady Horákové?

"Zatímco textilačka Herainová z Kotony Beroun zvyšovala svůj výkon na automatických stavech, aby co nejvíce pomohla budovat naši republiku, obžalovaná Horáková v podzemí dávala dohromady nepřátelské bandy ke zničení naší republiky,“ pronesla ve svém závěrečném projevu prokurátorka Ludmila Brožová-Polednová. (více zde)

Textilačka Herainová je Marie Herejtová

Zmíněná textilačka Herainová je ve skutečnosti Marie Herejtová. Její jméno lidé často pletli, pamětníci z textilky Kotona Beroun (dnes Tiba Beroun) si ji dobře vybavují. „Pracoval jsem v Kotoně i s manželkou. Já byl elektrikář, Marie Herejtová byla tkadlena, “ říká třiasedmdesátiletý Jan Lukavský.

Že textilačka Herainová je tou samou osobou jako Marie Herejtová, není pochyb. „Matčino jméno lidé často komolili. Tehdy v tisku z ní dělali Herajtovou, Hereinovou a nakonec i Herainovou,“ říká syn Ludvík Herejt.

Marie Herejtová už nežije, její syn a vnuk ale doma pečlivě schraňují dobové výstřižky z novin. „Vyznamenání jsme ale vyhodili,“ říká Herejt a trvá na tom, že jeho matka neměla nic společného s komunismem.

Podívejte se na rozhovor s příbuznými

Čest nejlepším úderníkům – dobrým hospodářům

Tkadlena Herejtová byla 27. října 1949 vyznamenaná jako Vzorný úderník na Pražském hradě. „Pracuje na 36 stavech a svou normu překonává v průměru na 120 procent. Jako první splnila roční plán už 16. října,“ psalo se v dobovém tisku.

To naznačuje, jak se jméno textilačky Herejtové dostalo do nechvalně známého výroku komunistické prokurátorky.

Rodina si dodnes neumí přesně vysvětlit, jak se Marie Herejtová dostala až do závěrečné řeči Brožové-Polednové. „Matka měla zkrátka ráda práci. Byla to pracující žena, ale s komunismem neměla nic společného a rozhodně nesouhlasila s odsouzením Horákové. Nechápu, proč v tom procesu její jméno zaznělo,“ říká Ludvík Herejt.

Když rodina vloni poprvé uslyšela záznam v televizním vysílání, považovala to za poškození jména a zvažovala podání trestního oznámení.

"Informace o vzorných pracovnících publikovalo obvykle Rudé právo nebo propagandistické filmové týdeníky. Autoři projevu jméno zřejmě našli tam. Scénáře politických procesů včetně projevů žalobců a výpovědí obžalovaných velmi detailně sestavovala Státní bezpečnost a tak to asi bylo i s řečí Polednové-Brožové,“ vysvětluje ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů Pavel Žáček.