Na hrobu Jima Morrisona se krásně paří!

Město nad Seinou se chlubí řadou turistických lákadel...

V posledních letech k nim přibylo ještě jedno - trochu atypické. Hřbitov Pére Lachaise. Ale nečekejte nic morbidního. Přes dvěma sty lety ho založil Napoleon Bonaparte a dnes - už víc park než hřbitov - křižuje spousta prohlídkových okruhů. Takovou koncentraci významných osobností na jednom místě, totiž jen tak někde nenajdete.

V dobré společnosti ...

K jednotlivým hrobům se váže spousta novodobých mýtů. Na některých návštěvníci zanechávají otisk svých rtů, dalšího se - kvůli léčbě neplodnosti - dotýkají úplně jinou částí těla. A ústa to nejsou. Náhrobní desky jsou galerií slavných jmen: literát Honoré de Balzac, skladatelé Georges Bizet nebo Frédéric Chopin, šansoniérka Edith Piaf, malíř Modigliani, bankéř Rothschild nebo skandalista, básník a dramatik Oscar Wilde…Dnes je ale hřbitov spojován především se jménem Jima Morrisona!

„Jsem ještěrčí král – můžu dělat cokoli…“

… zpíval Jim Morrison, zpěvák kalifornských The Doors, který je dodnes jednou z ikon 60. let. Čtyři roky prožité mezi mejdany, promiskuitou, drogovými experimenty a skandálními koncerty, stvořily legendu nekonvenčního umělce a vyšinutého génia. V roce 1971 nechal Morrison rockerského života a chtěl se ve městě nad Seinou zbavit svých démonů. No a dnes je pohřben právě na Pére Lachaise v „rohu básníků“.

„Pojď holka a rozpal mě…“

…a fanoušcí se pěkně „rozpalují“ dodnes. Jimův hrob se proměnil v jejich „poutní místo“. Takže vandalství, výtržnosti, drogy a alkohol na improvizovaných hřbitovních mejdanech, patřily léta k věci. Správa hřbitova už uvažovala o odstranění jeho ostatků. Dnes tu aspoň hlídá bezpečností služba.

Na Pére Lachaise se dostanete metrem. Tmavě modrá linka číslo 2 vás doveze do stanice Phillippe Auguste…a pak už je to kousek.