Drsňák Hellboy dostal pekelnou nakládačku

Hellboy: Science of Evil sice nemá příběh, zato spoustu nudy.

Od recenze na Incredible Hulka uplynulo několik týdnů, tak akorát, abych se dostal z šoku, a máme tady recenzi na další komiksovou mlátičku. Ačkoliv hra Hellboy: Science of Evil nemá nic společného s filmem Hellboy 2: Zlatá armáda (tedy až na rohatého borce se slabostí pro koťata), opět se moc nepovedla.

Nemůžu tvrdit, že jsem akci s Hellboyem dával velké šance. Již od začátku vypadala podezřele, nicméně u vývoje údajně stál Guillermo del Toro i Mike Mignola, takže jsem přeci jen trochu doufal. Po dohrání je však jasné, že když se řešily důležité věci (třeba příběh), oba mistři stáli nejspíš u automatu na kafe.

Obvykle bych začal zápletkou, ne tak u Science of Evil, jelikož tady prostě není. K dispozici máte šest kapitol roztažených různými časovými obdobími i lokacemi a návaznost mezi nimi je naprosto nulová. Neuvidíte intro ani žádná akční videa, budete se muset spokojit jen s několika ošklivými in-game animacemi.

Ošklivými proto, že hra vypadá zastarale, postavy postrádají detail, některé jsou opravdu hrozné (pidižvíci s náušnicí kolem hlavy) a levely v rámci kapitol jsou neuvěřitelně recyklované. Jdete rovně po cestě, všude jsou stejné skály / stromy / chatrče, nemůžete udělat krok stranou a tam, kde to jde, spadnete a zabijete se.

Autoři Hellboye se chtěli inspirovat u Devil May Cry. Přijdete do místnosti, vyběhnou na vás nestvůry a cestu dál zalepí neprostupná magická bariéra, která zmizí, až všechny seřežete. Hellboy ale nemá svižná komba jako Dante, na kterého je radost pohledět. Hellboy je naopak pomalý, stačí mu dva údery a díky špatné kameře ho místy ani neuvidíte.

Kamera je umístěna do prostoru tam, kam se autorům zrovna chtělo. Často nebudete mít páru, co se za stromem nebo v hloubi jeskyně děje. Hellboy disponuje jen dvěma komby a situaci nezachraňuje ani jeho pistole s různými druhy munice nebo možnost sebrat zbraně ze země. Ani s nimi žádné úžasné kreace nepředvede.

Tak to jde až do konce. Stereotyp chtějí narušit úkoly, které si nezaslouží, aby byly zvány logickými (tahání za páky, shazování nepřátel do jámy), nebo souboje s bossy, které zvládnete i s upilovanými rohy a pravou rukou (pokud na ně vidíte). O umělé inteligenci nemůže být řeč. Nepřátelé mají jít jen po vás, ale i to jim dělá problémy.

Science of Evil není vyloženě špatná hra (jako Iron Man), je jen hloupá a nudná. Situaci zachraňuje kooperativní multiplayer. V něm se konečně zapojí Liz Sherman nebo Abe Sapien. Během animací Hellboy metá i slušné hlášky (Mignola se vrátil pro cukr), během samotného hraní se však zmůže jen na hey a pár dalších stále omílaných výkřiků.

Hodnocení: bomba │ pohoda │ ujde │ SLABOTA │ průšvih

Verdikt: Hellboy: Science of Evil potěší jen ty nejzapálenější fanoušky komiksu. Pokud vám stačí, že se stanete Hellboyem s hlasem Rona Perlmana a zmlátíte známé záporáky jako je Von Klempt a jeho kyber-naci-gorila s udělátky na bradavkách, pak si hru kupte.

Název: Hellboy: Science of Evil
Výrobce: Krome Studios / Konami
Obtížnost: Lehká
Lokalizace: Žádná
Žánr: Akce
Platformy: PS3, X360 (recenzováno) a PSP
Cena: 1499 Kč