Kauza pokračuje: Drsná hokejová příprava zlatých hochů

Vážený pane prezidente,

na internetu jsem se dneska dočetla, že prý jste byl šokován pořadem, který odvysílala televize Nova, nazvaný „Zlatí hoši“.

Já jsem zase spolu s ostatními rodiči hokejistů šokovaná tímto Vaším prohlášením!!

Již před několika lety jsem kontaktovala vedení Středočeského hokeje s kritikou, jakým způsobem jsou vedeny zápasy, jak rozhodčí „přehlížejí“ veškeré nepovolené zákroky, absolutně netrestají fauly, byť sebetvrdší. Náš syn (nyní 17 let – starší dorost) hrál od svých 5 let několik let za hokejový klub v Neratovicích. I přes dotace z hokejového svazu, díky kterým se mohl do té doby otevřený zimní stadion zastřešit, se naše městské zastupitelstvo „zasloužilo“ o to, že žákovský hokej v Neratovicích skončil a stadion je nyní využíván pouze komerčně. Všichni hokejisti tedy byli nuceni přejít do okolních hokejových klubů, náš syn byl poté zaregistrován u HC Mělník.

Do loňské sezony hrál klub krajskou soutěž, na konci sezony se nám podařilo vyhrát kvalifikaci do ligy, takže v nové sezoně již budeme hrát ligové zápasy. Musím říct, že již od prvních let, kdy syn hokej hraje, vidíme, jakým hrubým způsobem se chovají někteří soupeři a je zde evidentní, že čím tabulkově „lepší“ soupeř, tím horší. Kluby, jako např. Beroun, Rakovník, Mladá Boleslav, Kladno, evidentně využívají všech praktik, které byly uvedeny v pořadu Novy. Naši trenéři vždycky při trénincích zdůrazňují hokejistům hru ve stylu fair-play, dodržování pravidel. Pak ale přijde zápas a naši kluci narazí na tvrdou realitu. Hráčům-soupeřům, a bohužel ani jejich trenérům a už vůbec ne rodičům, vůbec nejde o sport, o hru, ale o to, jak co nejvíc soupeřům „dát na prdel“. V průběhu zápasu jsou mnohdy vysloveně agresivní, není výjimkou, že zákrok skončí krvavým zraněním, ale ani tehdy není útočník potrestán, naopak spoluhráči, trenéři i rodiče vrní blahem, jak soupeři dali, co proto.

V tomto období ještě ligová soutěž nezačala, takže náš klub má zatím sjednané tzv. přátelské zápasy. Včera jsme např. byli se synem na jednom takovém „přátelském“ zápase staršího dorostu v Kladně. Věděli jsme, že naši kluci nemají proti takovémuto soupeři šanci, jejich hokejisti jsou hokejově silnější a s nepříznivým výsledkem pro nás jsme počítali hned ze začátku.

Co nás ale šokovalo, byl průběh celého zápasu. Sprosté nadávky hráčů i např.na adresu našich trenérů pomíjím. I při tomto zápase ale došlo ke krvavému zranění našeho hráče, tento útok vůbec nebyl rozhodčími potrestán a ani další, naštěstí již bez zranění, útoky: úmyslná napadení hokejisty, který ani neměl kotouč, úmyslná naražení na mantinel, rána hokejkou přes nohy našeho hokejisty, který v tu dobu ležel na ledě, neustále "ruce s hokejkama nahoře", úmyslné útoky hokejkou přímo na hlavu!! apod. I můj manžel, který většinou tvrdí, že určitá tvrdost k hokeji patří, byl tímto zápasem šokován a po skončení zápasu šel do prostor soupeře. Když oslovil hráče Kladna, kdo je takovýto způsob hry učí (protože kladenští trenéři okamžitě po posledním hvizdu rozhodčího opustili střídačku a utekli do kabin), tak jeden z hráčů manželovi odvětil: „Drž hubu nebo tě zašlápnu“ !!!

Původně jsme měli jako rodiče radost, že se našim klukům podařilo dostat se o stupínek výš, i oni byli nadšení a těšili se na novou sezonu. Nyní jsou ale všichni dost zděšeni a vidíme na nich, že zápas od zápasu mají pořád větší obavy ze svých soupeřů. Pokud „ti lepší“ získávají prvenství takovýmto způsobem, tak to tedy pardon!! Dokument Novy přesně vystihl situaci, která v klubech panuje. Tu hysterii rodičů i trenérů, návody: „vem´ si doma syrové maso a krev, ať jim ukážeme!!“, to je přesně obraz dnešního hokeje a bohužel asi ne jen hokeje. Následky potom vidíme i v NHL, kde je podobná brutalita téměř normou. Kam až hodláme zajít??

Zpočátku jsme jako rodiče měli velkou radost, že syna hokej baví, že nevysedává někde v hospodě s cigárem a pivem, že nebere drogy a má vyplněn v podstatě veškerý svůj volný čas sportem. Hokejem v podstatě žije celá naše rodina a podřizujeme tomuto sportu veškerý volný čas a v nemalé míře i podstatnou část našich financí. Stále více máme ale obavy nejen o zdraví, ale teď už i o životy našich kluků a to se nám vůbec nelíbí.

Za 14 dní začíná hlavní sezona a to už opravdu půjde „do tuhého“. Myslím, že nejsem žádná hysterka, ale vážně mám velký strach, jak ligové zápasy budou probíhat, když už při přátelských utkáních doslova teče krev a rozhodčí dělají, že nic neviděli a že se nic neděje. Jsem přesvědčená o tom, že kdyby hned od začátku zápasu dali rozhodčí najevo, že nepřipustí žádné fauly a pokud ano, budou podle pravidel potrestány, hráči by si v nich nedovolili pokračovat, kdyby viděli, že jejich tým bude opakovaně oslaben vyloučením hráče. Pokud je jim ale dáno najevo, že si na ledě můžou dělat, co chtějí, že potrestáni nebudou, proč by v napadeních nepokračovali?

Pane prezidente, nejenom, že by mě zajímal Váš názor na tento můj dopis, ale především by mě zajímalo, co pro to hokejový svaz udělá, aby se z hokeje nestala krvavá jatka!!

Díky za Váš čas, který jste mi věnoval.
Lenka Šorelová
Neratovice