Jmenuju se Eva a mám rakovinu. Dívejte se, jak ji porazím

Zdravotní sestra Eva má zhoubný nádor. V unikátním projektu teď můžete sledovat její léčení krok za krokem.

Eva je moje sestra. Je jí 29 let, má blond vlasy, dvouapůlletého syna Štěpánka a zhoubný nádor dělohy.

S rakovinou už s přestávkami bojuje od roku 2006. Lékaři jí už odstranili veškeré reprodukční orgány a teď čeká mladou maminku chemoterapie a ozařování.

Jen proto, že jsme sestry, Eva souhlasila, že můžeme v nemocnici v pražském Motole s kamerou projít celou procedurou s ní.

Uvidíte, co se s člověkem děje při chemoterapii a ozařování, jak mohou tyhle procedury zamávat s jeho psychickou a fyzickou kondicí...

A dozvíte se také, jak Evin příběh dopadne. To v tuhle chvíli neví nikdo. "Jdu do toho s nadšením, že se uzdravím. Nepřipouštím si nic jiného," věří ale ona.

Problémy začala mít Eva v roce 2006. "Tehdy mi lékař po vyšetření řekl, že mám zhoubný nádor na děložním čípku. Šla jsem tedy na operaci, nádor mi odstranili a mně se dokonce brzy poté podařilo otěhotnět, jak lékaři doporučovali,“ vypráví Eva.
 

Těhotenství si užívala, císařským řezem se jí narodil zdravý syn. "Byla jsem šťastná. Na takový rok a půl jsem si myslela, že budu mít klid od všech potíží," vzpomíná.

Žila normální život. Jenže pak přišly starosti, psychické problémy... "Bylo toho najednou moc. A pak jsem se dozvěděla, že mám zase nádor," líčí ránu osudu. "Byla jsem z toho hotová, psychicky jsem se složila." Co jí běželo hlavou? "Že umřu, že neuvidím syna vyrůstat."

Z nejhoršího se pomalu dostala i díky psychické podpoře rodiny. Podporu a pomoc opravdu potřebuje i proto, že se rozvádí.

"Důležitá je při takové nemoci spolupráce okolí, příbuzných, blízkých. Mnohdy je to semkne, ale jindy se projeví i ty nejnegativnější sobecké emoce," připomíná Evin ošetřující lékař, profesor Lukáš Rob. Poslechněte si rozhovor s ním.

"Doufám, že chemoterapie se mnou moc nezacvičí," upíná se teď Eva s optimismem k budoucnosti. Kromě tří chemoterapií ji čeká ještě také 25 kúr ozařování.

A potom? "Těším se, že do tří měsíců budu zase normální funkční maminka," říká prostě. Sledujte v dalších dnech a týdnech, jestli se Evě její přání vyplní. A držte jí palce.