Pytláci skoro zabili malé lišče, dnes je z něj domácí mazlíček

Jako z červené knihovny zní příběh dnes dvouleté liščí slečny Vojty. Když byla malá, chytili ji do želez pytláci, lišče přišlo o ocas, paradoxně to ale byli lidé, kdo mu zachránil život.

Vojtě jsou dnes dva roky a ze všeho nejraději má drbání na bříšku, psí granule a libovou šunku. Přitom nechybělo mnoho, a přišla o život. „Chytila se do pytláckých želez a aby se zachránila, ukousala si ocas,“ říká majitel lišky Ladislav Váňa z Kletečné u Humpolce. Zvíře mu dovezl jeho kamarád, který je před dvěma roky zachránil. Protože se ale odstěhoval, o lišku už se nemohl starat. „Zvykla si snadno, lidí se vůbec nebojí, je naučená,“ tvrdí Váňa.

Vojta má sice chlapecké jméno, jinak je to ale liščí slečna se vším všudy, teda až na parádní ocas. „Všichni si mysleli, že je to kluk, tak jí dali jméno Vojta a to jí zůstalo, i když se pak přišlo na to, že je to fenka,“ říká Váňa.

Do volné přírody kvůli jejímu handicapu lišku vrátit nemůže a kvůli chybějícímu ocasu si na ni zřejmě nezvyknou ani jiné lišky ve výběhu. Vojta tak už zřejmě navždy zůstane domácím mazlíčkem. „Chtěl bych ji naučit chodit na vodítku a hrát si s dětmi,“ tvrdí. K těm totiž už tak dost přítulnou lišku zatím pustit nemůže – zbytky divokého instinktu jí totiž občas zavelí stisknout při hře zuby víc, než se na domácího mazlíčka sluší.