Aktualizováno 27.5. 2010 19:03

Historie voleb od roku 1990. Připomeňte si polistopadovou éru

Volička u urny
Zdroj: Jindřich Kodíček
Českou republiku čekají páté volby do Poslanecké sněmovny.

Přinášíme vám stručnou historii demokratických voleb po roce 1989 a přehled vlád, které zemi vládly od Sametové revoluce.

První svobodné volby po sametové revoluci se konaly v červnu roku 1990. Volilo se celkem do třech komor: České národní rady (dnešní Poslanecká sněmovna) a do dvou komor Federálního shromáždění ČSFR (Sněmovny národů a Sněmovny lidu). Volby byly jakýmsi referendem o rodící se demokracii.

 
Volby dopadly ve všech komorách přibližně stejně. Suverénně v nich zvítězilo Občanské fórum, které dosáhlo zhruba padesátiprocentního zisku. Druzí skončili komunisté s 13 procenty. Přibližně stejný výsledek zaznamenala Křesťanská a demokratická unie a Hnutí za samosprávnou demokracii - Společnost pro Moravu a Slezsko. Premiérem se stal Petr Pithart.
 
Po vzájemné dohodě se další volby konaly mimořádně už za dva roky. V roce 1992 už Občanské fórum neexistovalo. Politickou scénou hýbaly spory mezi slovenskou a českou částí federace. Pokud byly první volby referendem o demokracii, volby v červnu roku 1992 byly referendem o tom, jestli zůstanou Češi a Slováci v jednom státě.
 
Vítězství ODS Václava Klause v Česku a Vladimíra Mečiara na Slovensku přineslo dohodu obou politiků na rozdělení státu. K domu došlo 1. ledna 1993. Ostatní české strany za ODS, jenž ve všech komorách parlamentu získala zhruba 30 procent hlasů, výrazně zaostaly. Dařilo se jen Levému bloku, ve kterém byli mimo jiných stran sdruženi i komunisté (získali 14 procent).
 
PODÍVEJTE SE:
Televizní noviny ze dne, kdy skočily volby
 
ODS sestavila vládu s ODA Jana Kalvody a KDU-ČSL Josefa Luxe. Premiérem se stal Václav Klaus. Kabinet zemi vládl i po rozdělení federace a dovedl zemi k dalším volbám v roce 1996.
 
Volby do nově zřízené Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky na přelomu května a června roku 1996 přinesly pat. Vyhrála ODS s téměř 30 procenty, ale poprvé se výrazně prosadili sociální demokraté, kteří skončili druzí se 26 procenty. Zabodovala i extremní pravice (Sládkovi republikáni dostali 8 procent) a tradičně i komunisté (10 %). Do Sněmovny se dostala ještě KDU-ČSL (8 %) a ODA (6 %).
 
Kolalice ODS, lidovců a ODA měla ve Sněmovně jen 99 mandátů a její pozice tak nebyla příliš pevná. Její fungování se neobešlo bez vzájemných půtek. Druhá Klausova vláda musela na jaře 1997 kvůli zhoršující se ekonomické situaci přijmout řadu drastických rozpočtových škrtů, označovaných jako "úsporné balíčky“.
 
Další krizí vláda prošla v době, kdy se kolem ODS vyrojily skandály s jejím financováním. Po rezignaci ministrů za KDU-ČSL a ODA podal Václav Klaus 30. listopadu 1997 demisi a 17. prosince 1997 Václav Havel pověřil Josefa Tošovského sestavením úřednické vlády, která zemi přivedla k předčasným volbám.
 
Ty se konaly v červnu roku 1998. Poprvé v novodobé historii v nich zvítězila ČSSD ziskem 32 procent, ale neměla nikoho, s kým by sestavila koalici. Tu s KSČM předem odmítla sama a koalici ČSSD, KDU-ČSL a Unie svobody zase odmítla Unie svobody.  Uvažovaná koalice ODS (30 %), KDU-ČSL (8 %) a Unie svobody (9 %) mohla mít pohodlnou 102člennou koalici ve Sněmovně, ale zkrachovala na neochotě menších stran akceptovat Václava Klause jako premiéra.
 
PODÍVEJTE SE:
Televizní noviny ze dne, kdy skočily volby
 
Vznikla proto překvapivá vláda v čele s Milošem Zemanem, tolerovaná ODS takzvanou opoziční smlouvou. Přes ostrou kritiku opozice se udržela celé čtyři roky a přivedla zemi k volbám v roce 2002.
 
Ty přinesly jasné vítězství sociální demokracie, která získala 30 procent hlasů a 70 mandátů ve Sněmovně. Vladimír Špidla tak sestavil vládu, ve které byly kromě ČSSD ještě dvě strany KDU-ČSL a Unie svobody DEU, které kandidovali na společné koaliční kandidátce (získaly 14,2 % a 31 mandátů). Dohromady tak měla koalice těsnou většinu 101 poslanců.
 
PODÍVEJTE SE:
Televizní noviny ze dne, kdy skočily volby
 
V opozici zůstala ODS (24 % hlasů) a KSČM (19 %), se kterou ale sociální demokraté na konci období schválili několik levicových zákonů. Vladimír Špidla nezůstal premiérem celé čtyřleté období. Po neúspěchu ČSSD ve volbách do europarlamentu ho nahradil Stanislav Gross. Tomu zase zlomila vaz aféra s financováním luxusního bytu. Ve vládě ho v dubnu roku 2005 nahradil Jiří Paroubek.
 
Ten si dělal zálusk na premiérské křeslo i po volbách v červnu roku 2006. Jenže jeho ČSSD v nich těsně podlehla ODS. Ve Sněmovně vznikla patová situace, protože ČSSD (zisk 32 % a 74 mandátů) a KSČM (19 %) měla ve 100 poslanců stejně jako ODS (35 %), KDU-ČSL (7,2 %) a Strana zelených (6,3 %).
 
PODÍVEJTE SE:
Televizní noviny ze dne, kdy skočily volby
 
Země byla po volbách několik měsíců bez vlády. Předseda ODS Mirek Topolánek nejprve sestavil menšinový kabinet ODS, ten ale nedostal ve Sněmovně důvěru, a tak vytvořil napodruhé koaliční vládu, do které pozval zelené a KDU-ČSL. Tu nakonec podpořilo i několik poslanců ČSSD.
 
Topolánkova vláda ale neodolala neustálým útokům opozice a nakonec se od ní odvrátilo i několik koaličních poslanců a Sněmovna jí vyhlásila v březnu roku 2009 nedůvěru. Po dlouhých jednáních se nakonec po dohodě ODS, ČSSD a zelených stal premiérem Jan Fischer, který měl původně zemi dovést k předčasným volbám, ty ale nejdřív zpochybnil výrok Ústavního soudu a nakonec od nich upustila i ČSSD.

 

vrl TN.cz