Avatar - revoluce ve filmu? DVĚ RECENZE

Avatar je film, o kterém se bude dlouho a hodně mluvit. Už jen proto, kolik má NEJ. Je to jednoznačně nejdražší film všech dob – jen na jeho natočení padlo neuvěřitelných 400 milionů dolarů (7 miliard korun) a další stovka až dvě šla na propagaci. Za stejnou částku by se v České republice postavilo asi 40 kilometrů dálnice.

Současně je to zřejmě nejdéle připravovaný a natáčený film: se scénářem přišel Cameron už roku 1994, první klapka natáčení padla v lednu 2006.

Na Avatarovi je dlouhá příprava vidět. Všechno je dokonalé. Cameron, který je známý jako neuvěřitelný detailista, měl nad natáčením naprostou kontrolu. Nejen, že napsal scénář a film režíroval, ale také sám navrhoval digitální triky a dokonce i make-up hlavních hrdinů.

Pohádka o třímetrových Šmoulech

Když se do kin dostaly první ukázky Avatara, překřtili zahraniční novináři film na Tanec se Šmouly. Naráželi tím nejen na modrou barvu původních obyvatel měsíce Pandora, ale především na příběh, který jako by z oka vypadl Tanci s vlky.

Píše se rok 2154 a lidstvo objeví podivuhodnou planetu Pandora, na které nalezne cenný minerál, který má na Zemi nevyčíslitelnou hodnotu. Jenže na planetě žijí i původní obyvatelé, třímetroví modří Navi, podobní kočkám. Těm se moc nelíbí, že by se měli vzdát území, kde žijí už generace, tak se brání. Sice jen luky a šípy, ale i tak dokáží těžaře dost potrápit.

Průvodce světem Pandora

Proto přicházejí ke slovu žoldnéři, najatí korporací, aby se s modrými divochy vypořádali. Jenže pobyt na Pandoře je pro lidi kvůli jedovatému vzduchu nemožný. Některým lidem se proto na míru vyrobí nové tělo v podobě Navijského mimozemšťana. Člověk ho může ovládat jen pomocí mozku, i když je desítky kilometrů daleko.

A právě takové třímetrové tělo získá hlavní hrdina filmu, mariňák Jake Sully (Sam Worthington). Dostane za úkol zjistit o Navi co nejvíc informací, aby je žoldáci mohli co nejjednodušším způsobem vyhnat. Ale už během prvních pár hodin na planetě Jake zjišťuje, že to nebude tak jednoduché – jedna z divošek, shodou okolností jejich princezna, je mu totiž proklatě sympatická… Tím začíná klasický příběh napodobující legendu o indiánské princezně Pocahontas. Ale tenhle příběh vám vyrazí mozek z hlavy – ani ne tak dějem, jako provedením.

Zelené kouzlení s přírodou

Cameron vytvořil Pandoru jako zcela unikátní, ale současně věrohodný ekosystém. Planeta dýchá, je pořád v pohybu a zprostředkuje divákovi to, co bylo vždy cílem science-fiction filmů – pocit údivu. Prvních dvacet minut člověk jen zírá, a i když se pokouší zachovat si odstup, do Cameronova světa se propadá.

Za věrohodnost vděčí Pandora především dokonalé technologii, kterou režisér použil. Cameron téměř 10 let zkoušel nové techniky, nové kamery, nové způsoby animace. Výsledek ale předčil všechna očekávání. Animace je dokonalá, v celém filmu se nenajde snad ani jediná grafická chyba. Dokonalé jsou zejména pohyby Navi. Elegance, s jakou se animované postavy pohybují, by zahanbila i olympijské gymnasty nebo ruské baleťáky. A přitom jejich pohyby působí zcela věrohodně a odpovídají našim představám – přesně takhle by se pohybovala třímetrová humanoidní kočka.

Trailer na Avatara

Cameron si vyhrál s neuvěřitelnými detaily – vymyslel pro Navi vlastní jazyk, zpěv a hudbu. V klidnějších scénách je možné bavit se tím, jak Navi vyjadřují emoce nejen klasickým lidským způsobem, ale také pohyby uší nebo ocasu. V džungli žije každý čtvereční metr vlastním životem; kam noha modrého ufona šlápne, tam roste nějaká neuvěřitelná květina nebo prolétne fantastický brouk. Stejně dokonalá je interakce živých herců s virtuálním prostředím. Nejlépe je to vidět na soubojích lidských mariňáků s Navi na létajících ještěrech. O něco podobného se snažil George Lucas v nejnovějších dílech Hvězdných válek, ale proti Cameronovi to vypadá jako trapný pokus šestiletého školáka.

Nový rozměr filmového zážitku

V době, kdy největšími filmovými hity jsou předělávky 20 let starých komiksů nebo čtvrtá pokračování rozjetých sérií, si Cameron i jeho film zaslouží úctu už jen za originalitu. Avatar a Pandora jsou něčím zcela novým. S využitím technologií, které byly vymyšlené pro Avatara, získává film zcela nový rozměr. Rozměr nekonečna. Teď už se režiséři nemohou vymlouvat, že něco nejde – nyní si mohou vytvářet vlastní vesmíry a ty zaplňovat těmi nejneuvěřitelnějšími příběhy. Stačí jen získat peníze…

DRUHÝ ÚHEL POHLEDU:

Avatar byl opravdu očekávaným filmem. A marketingoví mágové bez ustání chrlili, že máme co dělat minimálně s filmem roku, dokonce snad i desetiletí. Že je to evoluce, revoluce, další kapitola filmových dějin a kdesi cosi.

Jenže to celé zůstalo na půl cesty. Technická, výtvarná i zvuková stránka Avatara jsou opravdu bez jediné chybičky. A 3D efekty jsou použity vkusně a například ve scéně, kdy na hlavního hrdinu padá popel, je zážitek nesmírně silný a vtahující. Problémem Avatara je ale příběh.

Ne že by člověk čekal dilemata jak z pera Williama Shakespeara, ale aby to byla zápletka na úrovni lepších telenovel nebo zpackaných romantických komedií? Tak to pardon, ale to prostě údajný film roku (nebo dokonce desetiletí) prostě sráží mnohem níž. Když i průměrný divák hned na začátku odhadne, jak to celé skončí včetně toho, kdo nejspíš umře a kdo ne, tak je to prostě průšvih.

Ještě že alespoň tu akci má James Cameron pořád v malíčku, když už příběh si vypůjčil z knížek Karla Maye. Především závěrečná bitva je opravdu epická a i když v ní kvůli lepší přístupnosti chybí krev, na výsledném dojmu to neubírá. Nezbývá tak než doufat, že případné pokračování nabídne kromě technologické revoluce i něco pro potěchu mozku a ne jen uší.

P. S. Ani ten dabing nakonec nebyl tak strašný, jak naznačovala dabovaná ukázka. I když je jasné, že roztodivné přízvuky domorodců si divák vychutná pouze v originále.