Zlatá 80. léta: na co se nedá zapomenout

Pamatujete céčka, kazety Emgeton nebo žvýkačky Pedro? V Praze se vzpomínalo na "totáčovou" módu.

Vycpávky v ramenou, "mrkváče“ nebo legíny vyrobené převážně ze silonu. Široké pásky přes dlouhé svetry a blýskavé materiály. To všechno byly hity osmdesátých let. A dnes tomu není jinak.


Módu, která vládla tehdy ještě československým ulicím před dvaceti lety, připomněla módní přehlídka v kulturním centru Vltavská v Praze. Byla součástí celoročního programu "Totalita do 21. století nepatří“.


Jenže v módě je pravidlem, že trendy se čas od času vrací. A tak pokud se týče "totalitní módy", pro tu ve 21. století zjevně místo je. Modelky totiž předváděly retro kousky, které v lepším provedením najdete i na pultech současných obchodů.


Poslední dobou je vzpomínání na totalitní léta vůbec oblíbená záležitost. Není to tak dávno, co pražští studenti VŠUP připravili jedinečnou výstavu s názvem Husákovo 3 + 1. Ta v reálu připomněla, jak se bydlelo a žilo v socialistickém Československu.


Jak vypadal byt před pětadvaceti lety?


V žádném panelákovém bytě nechybělo umaraktové koupelnové jádro, šedé linoleum v kuchyni a žlutohnědý koberec v obýváku. Z gramofonu nebo starého magnetofonu Tesla se nesl hlas Karla Gotta a stěny pokrývaly všudypřítomné tapety.

Obýváku vévodila hnědá televize a vitrína s lisovaným sklem a bulharskými hrníčky. Unifikované linky v kuchyni si pamatuje jistě každý, také květinové stěny, složené s bílých děrovaných květníků.


Po každé komunistické koupelně cestovala "tatramatka“ a na záchodě ležel skládaný toaletní papír (pokud byl ovšem k dostání). Dětskému pokoji pak nechyběla palanda, hra Merkur, Čtyřlístek a také akvárium s rybičkami.


Tohle musel mít opravdu každý

 

Céčka v plastové krabičce se dala dělit buď podle barev nebo podle písmenek. "Géčka“, “háčka“ a fosforové barvy byly nejvzácnější. S céčky se ve škole hrála čára, dívky je nosily jako řetízky a v neposlední řadě se za ně dalo lecos výhodně vyměnit.
 

Čtyřlístek je časopis, který provedl dětstvím několik generací. Čtveřici z Třeskoprsk zná každý. Vychází sice i dnes, ale na daleko kvalitnějším papíře.

Autodráha byl snem každého malého kluka. Autodráha Shadow se dala složit buď do tvaru osmičky nebo oválu. Jezdilo se ve dvou drahách barevnými autíčky. Auta měla zespoda speciální vodící štětinky, které klouzaly po kolejničky autodráhy. Super pohon.
 

Diax je stará bakelitová promítačka, ke které patří jako příslušenství ještě diaprojektor na promítání dětských pohádek. Samotné pohádky byly na barevném "dijáku“. Každá pohádka měla svou barevnou krabičku s popiskou. Pořizovací cena sto deset korun byla na to dobu docela vysoká.

Kazety patřily mezi vrchol osmdesátých let. Snad každý si nahrával písničky z rádia. Často se také vylamovala pojistka, aby si majitel kazety omylem nesmazal své oblíbené hity. Nahrávací tlačítko "kazeťáku Tesla“ bylo totiž hned vedle tlačítka PLAY. Při nahrávání se mačkala obě najednou.

Pedro, polárka, tatranka nebo hořké kakao. Tyhle lahůdky patřily do regálů každé Jednoty. Klasická růžová trojvlnka chutnala po tuti-fruti, polárka se jedla zásadně dřívkem od nanuku a k tatrance neomyslitelně patři průhledný obal a minimum náplně.

Díky bohu, že už je to pryč. Voskovaný skládaný toaletní papír byl stoprocentně nefunkční. Savost materiálu absolutně nulová a čistící schopnost také. Nemluvě o vůni nebo hygienickém balení.

Žádný bulvár nebo svobodný časopis. Četlo se Rudé právo a Svobodné slovo, které nebylo až tak úplně svobodné. Logo s vlajkou na historických novinách je nezapomenutelné.

Sparty byly nejlepší cigarety. Místo nápisu "Kouření způsobuje rakovinu", nesly nápis "Pro veřejné stravování". Ve stánku PNS se dalo koupit jejich tvrdé i měkké balení.

Kateřina Lang TN.cz