TEST Toyota iQ: půlčík

Toyota před rokem připravila nový model iQ, který má být vyloženě do města. Během následujících měsíců se pak začal prodávat v USA, Japonsku i v Evropě.

A jelikož je už i u nás, nezbývalo, než se na tohoto „kraťasa“ pořádně podrobně podívat. Jak vypadá? Dobře. Vtipně. Krátce. Široce. Prostě vypadá tak, aby zaujal a přitom se dal popsat jedním slovem. Krátkým tak, jak je on sám.

Do rohů!

Jak udělat miniauto co největší? Především vytvořit interiér na co největším půdorysu. To znamená posunout kola do rohů, maličkatý motor posunout co nejvíc dopředu a interiér co nejvíc nafouknout. To udělal už Smart. Toyota navíc přidala trochu větší šířku a možnost usadit 3,5 člověka do interiéru. Vážně. Nekecáme. I Toyota uznává, že tohle auto pro čtyři není, ale pro dva je příliš velké. Vzadu jsou tak další dvě sedačky.

Jenže uspořádání sedadel je trochu zvláštní. Nejvíc vepředu sedí spolujezdec. Vedle nějak kousek vzadu pak řidič, za kterým už je místo jen po panáčka z leporela nebo dětskou sedačku. Třetí osoba si tak sedá za spolujezdce, kde si sice nemůže výskat v nabídce prostoru, ale dá se tam sedět.

Za sedadly je miniaturní zavazadelník. Když říkáme miniaturní, tak tím myslíme, že i aktovka se sem vejde stěží. Takže opěradlo ve druhé řadě za řidičem tak bude asi velmi často sklopené a bude nahrazovat kufr.

Zobrazit všechny fotky (10)

Zajímavé je, že i když lidé vzadu sedí těsně u zadního okna, bát se moc nemusí. Při nárazu zezadu totiž vystřelí ze stropu unikátní airbag, který zadní okno překryje. Nedojde tak ke kontaktu osoby s nebezpečnou karoserií.

A kde je nádrž? Přece pod sedadlem řidiče. Je supertenká, supermalá, ale stačí.

Intuice neplatí

Bohužel musíme Toyotě vytknout její přístrojovku. Je to sice zajímavý design a nápad, když všechny ovladače má pouze řidič a ještě jsou všechny koncentrované do jednoho joysticku na volantu, ale intuitivně se tu nedá dělat vlastně nic.

Na litru

Automobil může mít hned tři druhy motorů – dva benzínové a jeden naftový. My měli litrový tříválec se systémem Stop-Start. Ve městě je to skvěle jdoucí parťák. Suprově se chová v nízkých i vysokých otáčkách. Příjemně táhne a má malou spotřebu. Bohužel se však nehodí na jakékoli delší trasy. Ale to známe už dávno z českého tříválce HTP.

Podvozek je jistý. Ve městě je znát jeho velký rozvor i rozchod, takže je stabilní a příjemně sedí. Na minimální poloměr otáčení jsme si s radostí zvykli velmi rychle. Zaparkovat kamkoli či kdekoli se otočit, to je příjemná přidaná hodnota.

Smutek v očích

Závěrem musíme auto pochválit. Tohle je vůz plný nápadů, které sice nejsou vždy super, ale musíme je ohodnotit vysokou známkou za originalitu. Toyota má samozřejmě vysokou známku i za provedení. Takže proč máme stále smutek v očích a nad Toyotou iQ kroutíme hlavou? Asi proto, že tu je i několik negativ.

Třeba to, že 190 cm vysoký člověk se už dotýká hlavou stropu (jen pár milimetrů by opravdu bodlo), některé materiály jsou hodně nevhodně vybrané a stačí se na ně zle podívat a je na nich vryp... Ale hlavně že auto stojí ty nekřesťanské peníze. Základní cena 339 900 korun se v křesťanské zemi (i když v značně ateistické) neodpouští. A přes čtyři sta tisíc korun za třináctistovku i diesel...

Typický řidič auta:
Mladá paní, která vyrazila s kabelkou na novou manikuru.

Klady a zápory:
Auto plné nápadů. Ty se mu ale do miniaturního kufru nevejdou. Výborný podvozek ale potřebuje dobrý motor. Všechny motory jsou dobré, ale ten nejmenší využijete jen ve městě. Na autě je ale nejhorší ceník. Kvůli němu tohle auto nikdy nebude rozšířeným artiklem našich zacpaných ulic.