Naše nejjedovatější houby: pozor na ně!

Česko má výhodu v tom, že u nás rostou ty nejlepší houby, jaké existují. Je s tím však spojená i jedna nevýhoda – máme i ty nejjedovatější houby světa.

Houbám se daří jakouž dlouho ne. Není se co divit, že do lesů vyráží nejen zkoušení houbaři, ale také nadšení amatéři. Na ty ale čeká nebezpečí v podobě jedovatých hub, které jen těžko odliší od jedlých. Které naše houby jsou nejnebezpečnější?
 

Muchomůrka zelená

Na světě byste jen těžko hledali jedovatější houbu. Má dvě formy, zelenou a bílou – obě jsou smrtelně jedovaté. Na první pohled je to hezká, nenápadná houba – nijak výrazně nezapáchá, má hladký klobou bez strupů, které jsou příznačné pro jiné muchomůrky. Nezkušené houbaře dokáže zmást tím, že ne vždy má stejné zbarvení; klobouk může mít zelenavě žlutavý, šedozelený, ale někdy až citronově žlutý.

Také její chuť je údajně podle těch, kdo její ochutnání přežili, velmi nenápadná, nechutná palčivě, ani výrazně nepáchne.
Roste téměř všude a je rozšířená téměř po celém území našeho státu. Najdete ji nejčastěji v čistých dubinách, ale má ráda i smíšené lesy. Roste bohužel skoro pořád – od jara až do podzimu, nejvíc ale po deštích, zrovna když se do lesů vydává nejvíc houbařů.

Jak ji poznáte
Asi nejnebezpečnější je její bílá varianta označovaná jako muchomůrka jarní. Kvůli bílému klobouku se často plete se žampionem. Klasickou muchomůrku zelenou si houbaři nejčastěji pletou s různými druhy holubinek a také se zelánkou. Základním rysem, díky němuž byste si muchomůrku zelenou neměli splést s jinými houbami, je hlízovitě ztluštělý spodek třeně obalený polovolnou pochvou. Díky němu tato houba získala své vědecké jméno – muchomůrka hlízovitá. Říká se mu také prsten nebo kruh smrti. Nejlépe si ji prohlédnete tak, že celou houbu opatrně vydloubnete ze země, nesmíte tam však ponechat ani kousek třeně.

Od žampionů ji rozeznáte zase podle lupenů; zatímco muchomůrka je má bílé celý život, u žampionů jsou bílé jen v mládí, když je ještě klobouk kulovitě uzavřený.
 

Čím je tak nebezpečná
Muchomůrka zelená obsahuje celkem tři jedy – amanitin, phalloidin a a phallin. Každý z nich působí trošku jinak a dohromady tvoří smrtící koktejl schopný zabít dospělého člověka. Jen pro zajímavost amanitin zabije myš v dávce pěti miliontiny gramu! Starší literatura udává, že úmrtnost při otravách touto muchomůrkou je až 55 procent, v posledních letech se však toto číslo podařilo poněkud snížit.
 

Závojenka olovová

Tahle zákeřná houba roste ve světlejších listnatých lesích, je poměrně rozšířená a prudce jedovatá. Nejčastěji na ni narazíte pod duby a buky, ale má v oblibě i akáty. Často se plete s jedlou májovkou, které se podobá zejména v mládí. Nepomáhá ani oblíbený test ochutnáním, má totiž docela příjemnou chuť… Varovat by vás mělo, že roste výrazně později, až na podzim, kdy už je s májovkami ámen.
 

Jak ji poznáte
Jedná se poměrně velkou houbu s až sedmnácticentimetrovým kloboukem. Bývá zpočátku bělavý, ale později přechází do šedohnědé barvy. Jednou z typických vlastností závojenky olovové je její vůně – říká se, že páchne jako mouka. Třeň je bílý. Často rostou v houfech.
 

Čím je tak nebezpečná
Je velmi jedovatá, její konzumace může mít i smrtelné následky. Její jed působí velmi rychle, už 20 minut po snězená. Projevuje se zvracením, průjmem a následnou tělesnou slabostí. Tyto příznaky mohou trvat až několik dní.

Muchomůrka jízlivá

Na tuhle houbu si dávejte pozor, zejména pokud máte rádi pečárky. Některým jejich druhům je totiž velice podobná. Ale když ji sníte, čekejte velké problémy. Naštěstí ji nepotkáte úplně často. Roste nejčastěji od července do konce září především ve smrkových lesích.

Jak ji poznáte:
Má asi 10-15 centimetrů dlouhý třen s až 8 centimetrů širokým kloboukem. Klobouky bývají bílé s ostře zoubkovanými lupeny. Bývají mírně lepkavé. Dá se říci, že její klobouk je dost podobný tomu od muchomůrky zelené, ale typické je, že bývá špičatější a víc kuželovitý. .
 

Co dělat při otravě houbami
-voláme ihned lékaře nebo postiženého odvezeme do nemocnice
-snažíme se o vyprázdnění žaludky zvracením(pitím teplé vody, lechtáním v krku atd.)
-nutno vyčistit střeva podáním šaratice, ricinového oleje nebo jiných projímadel, popř. použitím klystýru
-je dobré podávat hodně tekutin, nikoli však alkoholické nápoje
-doma užití živočišného uhlí
-důležité: ponechat zbylé houby, popřípadě zvratky, z nichž je možné houbu určit

Jak poznáte, že jste se otrávili:
První příznaky nejčastěji přicházejí asi 30 minut po pozření hub, nejpozději se projeví 24 hodin poté. U muchomůrky zelené přicházejí příznaky výrazně pomaleji, nejdříve po osmi hodinách. Projevují se jako celková nevolnost, bolí vás žaludek, hlava, střeva, dostaví se žízeň, pálení žáhy, pocení, zvracení, průjem, vyčerpanost apod.