Už mě nebaví odpočívat, chci znovu sportovat. Tento pocit jako poslední vyjádřil cyklista Lance Armstrong a zdaleka není sám. Tady je deset nejslavnějších comebacků historie.
LANCE ARMSTRONG
Návrat do sportovního života zažívá Armstrong už podruhé. Ten první byl ale podstatně těžší. V roce 1996 onemocněl rakovinou varlat a doktoři mu předpovídali, že se už nikdy neposadí do sedla. Vlastně se obávali, že se už nikdy nepostaví. Lance to ale dokázal. Uzdravil se, přibral zpátky všechna shozená kila a začal zuřivě trénovat. Kromě rakoviny vzápětí porazil i celý cyklistický peloton. Sedmkrát za sebou vyhrál nejtěžší závod světa – Tour de France. Všem nemocným lidem dal naději, že i těžká choroba se dá překonat.
GORDIE HOWE
Mr. Hockey, jak se Gordiemu Howeovi přezdívá, je symbolem sportovní dlouhověkosti. V NHL hrál takovým způsobem, že se dodnes vedou debaty, jestli je nejlepším hráčem historie on, nebo Wayne Gretzky. Kvůli chronickým problémům se zápěstím ukončil Howe v roce 1971 svoji fantastickou kariéru. Když ale v roce 1973 začali hrát profesionálně hokej jeho synové Mark a Marty, chtěl si Howe starší splnit životní sen – zahrát si se svými dětmi. Bylo mu tehdy 45 let a kvůli synům se vrátil na led. Profesionálně hrál ještě dalších sedm let, nejprve ve WHA, potom v NHL. Je to neuvěřitelné, ale poslední zápas v NHL odehrál, když mu bylo 52 let.
MARTINA NAVRÁTILOVÁ
Lepší příjmení si Martina Navrátilová snad ani vybrat nemohla. Hodí se k ní neuvěřitelně. Ve věku, kdy ostatní ženy vodí své vnoučky do mateřské školy, se Martina rozhodla vrátit k tenisu. V roce 2000 ji slavnostně uvedli do tenisové Síně slávy a asi nikdo nečekal, co vzápětí udělá. Ohlásila návrat k profesionálnímu tenisu. Opět začala hrát turnaje WTA, i když tentokrát už jenom ve čtyřhře. S Leandrem Paesem v roce 2003 vyhrála její oblíbený Wimbledon i Australian Open. Měsíc před padesátými narozeninami vyhrála s Bobe Bryanem US Open. Říká se jí tenisová babička a nadávka to rozhodně není.
PELÉ
Brazilský fotbalový kouzelník Pelé odehrál sedmnáct sezon v dresu FC Santos a v roce 1974, ve svých čtyřiatřiceti letech odešel před mistrovstvím světa do fotbalového důchodu. Už v tu dobu byl nejlepším fotbalistou na světě. Dlouho ale bez kopání do míče nevydržel. Z pomyslného důchodu ho ale vytáhla nabídka z americké profesionální ligy, která se v té době potýkala s obrovskými problémy. Tým New York Cosmos mu nabídl skvělý tříletý kontrakt a Pelé jej přijal. I díky němu ve Spojených Státech najednou vzrostl zájem o fotbal. Pelé byl za šanci vydělat si na stará kolena tučné peníze hodně vděčný. Když se v roce 1977 definitivně loučil při symbolickém zápase FC Santos – NY Cosmos, obíhal stadion s brazilskou vlajkou v jedné ruce a americkou ve druhé.
MARIO LEMIEUX
Mario Lemieux v roce 1997 se slzami v očích sledoval, jak jeho klub Pittsburgh Penguins slavnostně vyvěšoval ke stropu haly dres s číslem 66. Strašně moc chtěl hrát, ale zdraví mu to už nedovolovalo. Měl za sebou úspěšně vyléčenou Hodgkinovu nemoc, což je rakovina lymfatických uzlin, ale s chronickými bolestmi zad už si poradit nedokázal. Často se stávalo, že si nebyl schopný sám zavázat tkaničky u bruslí. Po třech letech ale bolesti ustoupily a Mario se rozhodl k návratu. O vánocích roku 2000 se slzami v očích sledoval, jak od stropu slavnostně spouštějí dres s číslem 66. Lemieux se vrátil a ještě několik let výborně hrál. V roce 2002 získal s Kanadou zlatou olympijskou medaili.
DOMINIK HAŠEK
V roce 2002 se Dominiku Haškovi splnil celoživotní sen - v dresu Detroitu Red Wings pozvedl nad hlavu vytoužený Stanley Cup. Poté, co došumělo šampaňské a opadl první nával euforie, předstoupil pardubidcký rodák před novináře s nečekaným prohlášením: "Končím, ve čtyřiceti letech jsem dosáhl vrcholu a teď už se budu hokejem jen bavit!"
Jenže Hašek, rodným jménem Kaštánek, dlouho bez své "drogy" nevydržel. Nohy ho začaly svrbět hned, jak se rozjela NHL. A proto nelenil a už za rok oznámil svůj velkolepý návrat. V Detroitu však brzy ztratil své neochvějné postavení a po roční stávce zamířil radši do Ottawy. V roce 2006 se pak přesunul zpět k Rudým křídlům, kde měl hokejově definitivně "dožít". Ale chyba lávky, Hašek podruhé získal nejcennější pohár světa a letos v létě oznámil další odchod do sportovního důchodu.
MIKE TYSON
Bestie. Zvíře. Takové a jiné přezdívky si kvůli svému chování vysloužil kontroverzní boxer Mike Tyson. V roce 1991 byl zatčen za znásilnění modelky Desiree Washingtonové, která byla Miss Black Rhode Island. Tyson byl odsouzen na šest let, ale po třech letech byl za dobré chování prospuštěn. Vrátil se k boxu, vyhrál ještě mnoho soubojů, ale ty nejhlavnější už ne. Do dějin boxu se zapsal jen dalšími skandály, problémy měl znovu v osobním životě. Bral drogy, pral se na ulici, zbankrotoval. Přesto svým návratem do ringu udělal pro box strašně moc. V každém případě ho dost zviditelňoval.
MICHAEL JORDAN
M.J., alias Michael Jordan je podle mnohých nejlepším basketbalistou všech dob, jehož jméno bude navždy spojeno především s klubem NBA Chicago Bulls. Během své kariéry získal mnoho přezdívek. Nejznámější je bezpochyby Air Jordan. Byl totiž excelentním skokanem, který při smečování rozbořil Newtonovy zákony o gravitaci. Svůj první titul s Bulls získal v roce 1991, další přišly ve dvou následujích letech. Jordan ztratil motivaci a NBA přišla o svoji ikonu. Po sezoně strávené v nejvyšší americké baseballové soutěži se v roce 1995 vrátil. Sezona 1996/1997 přinesla Jordanovi čtvrtý titul. Trofej pro vítěze NBA zvedl nad hlavu ještě dvakrát. Znovu skončil v roce 1999, aby se na dva ročníky vrátil v dresu Washingtonu Wizards.
MAGIC JOHNSON
Když se řekne Los Angeles Lakers, tak se každému basketbalovému “fajnšmekrovi” musí vybavit jedno jméno, Earvin “Magic” Johnson. Muž, který posunul basketbal do jiné dimenze, se dokázal úspěšně vyhýbat blokům svých soupeřů. Nedokázal však uniknout něčemu mnohem zákeřnějšímu, rychlejšímu a silnějšímu. Nakazil se virem HIV. Johnson opustil palubovky na pouhý rok, aby se v roce 1992 vrátil. Získal titul olympijských šampionů v Barceloně s bájným Dream teamem. Znovu odešel z basketbalového prostředí. Tentokrát jeho pauza trvala 4 dlouhé sezony. V roce 1996 ohlásil druhý comeback. Odehrál však pouhých 32 zápasů a skončil s hrou, kterou tolik miloval nadobro. Důležitější však je, že žije a prý se dokonce uzdravil, čímž ukázal cestu lidem, kteří bojují s tou nejzákeřnější nemocí.
GEORGE FOREMAN
Slavný americký boxer George Foreman přišel v roce 1974 jako "Pan neporazitelný" o titul, který mu z rukou vyrval v bájném zápasu v Zairu Muhammad Ali. V roce 1977 se Foreman rozhodl pověsit boxerské rukavice na hřebík. Po jednom z řady zápasů se cítil tak špatně až si myslel, že umře. “Do ringu už se nikdy nevrátím,” přísahal si tehdy vyčerpaný Foreman. Jenže prostor mezi provazy příliš miloval na to, aby se s ním definitivně rozloučil. Vrátil se o deset let později. Po několika vyhraných zápasech dostal v roce 1991 šanci získat zpátky svůj titul proti Evanderu Holyfieldovi. Tehdy ještě selhal, ale o tři roky později to “bouchlo”. V boji o titul mistra světa porazil Michaela Moorera. V těch stejných červených trenýrkách, ve kterých v Zairu podlehl Muhammadu Alimu. Titul pro boxerského šampiona se vrátil do Foremanových rukou po dlouhých dvaceti letech.
