Rada neměl odvahu, proto skončil

Petr Rada musel skončit na postu reprezentačního kouče. Čím déle na lavičce byl, tím jasněji se jeho odchod rýsoval. I pro něj by bylo možná lepší, kdyby svou šanci dostal až později.

Hledání nástupce asi nejúspěšnějšího kouče české fotbalové historie Karla Brücknera bylo od začátku obrovskou fraškou. Vše měl pod křídly tehdejší stínový předseda ČMFS Vlastimil Košťál, tedy muž bez respektu a pokory, který si potrpěl na patřičný obdiv od svých podřízených. Tím v té době reprezentační kouč byl.

Rada byl vybrán kvůli své tvrdé ruce. Selhal

Jména mužů, kteří by si tuto pozici zasloužili, proto ubývala ze seznamu stejně rychle, jako se míhají patníky podél cesty, kterou brázdí Milan Baroš se svým ferrari. Když už byla situace kritická a veřejnost dostatečně naštvaná, rozhodla se svazová generalita odevzdat klíče od vitríny českého fotbalu Brücknerovu asistentovi Petru Radovi.

Ten na tajném vontském sněmu porazil bývalého kouče reprezentace Jozefa Chovance. Ne že by snad přednesl nějakou konstruktivní vizi, ale nadchl bafuňáře tím, že bude své ovečky držet pěkně zkrátka. A jak po skandálu po prohraném utkání se Slovenskem vysvětlil předseda ČMFS Pavel Mokrý, sponzory, kteří plní svazovou pokladnu, zajímá chování reprezentantů a jejich tvárnost pro různé promo akce víc, než jejich sportovní výsledky.

Pozdě bycha honiti...

Jenže jak už to tak bývá, skutek utek. Za Radova panování se morálka reprezentantů stávala stále více pojmem z jakéhosi středověkého literárního díla, na samé dno pak klesla ani ne tak na samotné “pařbě“ po kvalifikační porážce minulou středu, jako s přístupem hráčů k celé aféře. Výmluvy, osočování veřejnosti a médií z tlaku, teatrální prohlášení a fingovaný konec Tomáše Ujfalušiho v reprezentaci, jejž možná v brzké době napodobí i jeho kumpáni.

Bída na hřišti byla oproti dění mimo něj snad ještě snesitelná. Celý národ si přál odchod Rady, který s těžkým srdcem kývl na dohodu a po necelých devíti měsících opustil strahovské sídlo svazu v úplně opačné náladě. A co vzkázal výtečníkům? “Zmiňovaným hráčům zavolám a řeknu jim své!“ K tomu se báječně hodí pořekadlo “Je pozdě bycha honiti“. Snad bude mít víc štěstí, než čeští novináři. Ti si s většinou hříšníků zatím moc popovídat nemohli.

Vaz mu zlomil strach

Experti se shodli na tom, že měl být Rada odvolán nikoli za oslavu Ujfalušiho narozenin chvíli po skončení reprezentačního srazu, ale kvůli děsivému hernímu projevu a tragickým výsledkům mužstva v kvalifikaci. S tím nakonec po analýze vlastní práce souhlasil i bývalý teplický lodivod: "Jsem zodpovědný za výsledky mužstva a tak to také beru.“ Nakonec se za špatné výsledky schovalo i zaplať pánbůh končící svazové vedení, které dostalo strach ze sponzorů. "Ty důvody byly čistě sportovní," ujistil novináře Mokrý.

A právě strach byl zřejmě hlavní příčinou neúspěšného Radova angažmá. Těžko předpokládat, že by si neznámí trenér bez dosažených úspěchů mohl v kabině proti “namachrovaným českým hvězdám dupnout“ a kdyby to udělal, riskoval by, že se na něj opory vykašlou. Rada měl navíc strach z novinářů, který nejednou vyústil ve zbytečný a otevřený konflikt. Pokud nemáte výsledky, každopádně potřebujete mít zástupce šesté velmoci na své straně.

Angažmá Petra Rady prostě přišlo v jeho kariéře příliš brzy, ještě neměl dostatek trenérského umu, ale ani důležitého sebevědomí, aby ustál obrovský tlak. Nakolik věříte kouči vaší reprezentace, který po důležitém kvalifikačním zápase prohlásí, že variantu se dvěma útočníky zvolil oproti variantě s jedním hrotem jen proto, aby vyhověl přání celého národa?