Petr Pilát: Okruhy mě vůbec nelákají

Pro českého motocyklistu znamená freestyle motokros velkou dávku adrenalinu.

Je mu teprve osmnáct, za sebou už ale má několik ocenění, včetně světových. V rozhovoru pro agenturu Mediafax však jeden z nejlepších českých freestyle motokrosových jezdců Petr Pilát, který o sobě tvrdí, že na motorku poprvé usedl ve třech letech, zároveň přiznal i to, že jde o rizikový sport.

Máte za sebou spoustu zranění, to nejtěžší Vás na tři týdny upoutalo na lůžko na nemocničním ARO. Podobně jsou na tom i Vaši kolegové. Sám přitom uznáváte, že k freestylovému motokrosu to prostě patří. Nabízí se tedy otázka, zda Vás neláká přesedlat na bezpečnější motosport, dejme tomu okruhy?

Rozhodně ne. Navíc, neřekl bych, že okruhy jsou bezpečnější. Podívejte se na jezdce, kteří jezdí na okruzích, ti taky kolikrát nejdou pro zranění daleko. Kromě toho, freestylový motokros pro mě znamená velkou spoustu adrenalinu, který je právě tím, co mě na této disciplíně baví.

Jak dlouho se vůbec dá takové rizikové povolání vykonávat? Není to podobné jako u baletek, jejichž kariéra je velmi krátká a které tak záhy odcházejí do "předčasného důchodu"?

Freestylový motokros se dá na profesionální úrovni dělat tak do pětatřiceti. Ale jsou i výjimky. Tou je například jeden z našich nejlepších závodníků, můj trenér a kamarád Petr Kuchař, kterému je už sedmatřicet a stále se nemá k tomu, aby skončil.

Kolik lidí se vůbec tomuto sportu na profesionální úrovni v České republice věnuje?

V současné době je nás sedm. Bylo nás víc, ale za vším zase hledejte ty úrazy, které k freestylovému motokkrosu neodmyslitelně patří.

Kolik máte Vy sám ve svém těle "železa"?

Zatím žádné. Nicméně, mým nejtěžším úrazem byl ten, který jsem utrpěl při exhibici na Orlíku v roce 2004. Tenkrát jsem se při jednom z triků nedokázal vrátit a při dopadu se můj hrudní koš a břicho potkaly s řídítky. S četnými vnitřními zraněními jsem musel být převezen na ARO do pražského Motola. Bylo mi čtrnáct a dá se říct, že to odstartovalo mou vrcholovou kariéru. Teprve poté přišla všechna ta významná ocenění.

Jak často vůbec usedáte za řídítka? Je ta četnost podobná jako u klasických motocyklových závodníků, kteří se v sezóně prakticky každý víkend účastní nějaké soutěže?

Je to stejné. Když zrovna nemám závody, účastním se různých exhibicí. Nejde přitom pouze o tuzemské akce, velmi často jezdím i do zahraničí.