Trenér Petržela: Největší výhra? Normální život

Nástrahy velkoměsta vyměnil trenér Vlastimil Petržela za bydlení na vesnici, proměnou prošel i jeho fotbalový život.

Pryč jsou nabité stadiony i zápasy v evropských pohárech, kouč vedl na podzim ve druhé lize Viktorii Žižkov a v rozhovoru přiznal, že mu velké zápasy chybí.

Zkušený trenér se smiřuje s realitou české druhé ligy, kde se snaží zvednout Viktorii Žižkov a vytáhnout ji mezi elitu. I kdyby pražský tým nevyhrál ani jediný zápas, tak za posledních dvanáct měsíců Vlastimil Petržela vyhrál tu nejdůležitější bitvu: nad závislostí nad ruletou i antidepresivy a už zase žije normálním životem.

"Zbavil jsem se závislosti a dokážu normálně fungovat. S tím, co se mi povedlo, prostě musím být spokojený," říká zkušený kouč.

Dvanáct měsíců máte za sebou, ten čas po návratu z Ruska byl asi hodně těžký. Jak na to vzpomínáte?
V Rusku bych řekl, že mě až rozmazlovali. Byla tam vysoká úroveň a to jak po stránce životní, tak po té sportovní. Dařilo se nám, fanoušci byli fantastičtí. Pak jsem byl najednou zpátky a těžce se s tím vyrovnával. Přišly Bohnice, což byl takový vrchol beznaděje. Nebylo to lehké, ale zvládl jsem to.

A vrátil jste se do reality všedních dnů. Začal jste znovu trénovat druholigový Žižkov. Jak teď vlastně vypadá takový ideální den Vlastimila Petržely?
Když je to během sezony, tak si udělám pohodu, když jsem doma sám. Bydlíme teď na vesnici, tak si třeba vezmu holinky a jdu se projít, jak my tomu říkáme, do revíru. Do lesů, do přírody okolo.

Z toho co říkáte se zdá, že právě ideální den je ten bez fotbalu...
Takhle jednoduché to není. Pokud jsem měl a mám čas, tak moc rád zajedu na fotbal. Samozřejmě do Liberce, do Mladé Boleslavi. A taky jsem byl na Slavii s Valencií, to byla nádhera. I ten krásný stadion Slavie jsem si užíval.

Asi vám ty velké zápasy chybí...
Lhal bych, kdybych řekl, že mi nechybějí. Musím říct, jak rád bych zase vedl tým v Lize mistrů nebo Evropské lize. V Rusku jsme poháry hráli každý rok a dařilo se nám. Byl plný stadion, jsou to parádní zážitky a vzpomínky.

Nezalitoval jste ani na chvíli, že jste přijal angažmá ve druhé lize na Žižkově?
Když jsem se s Viktorkou Žižkov dohodl na spolupráci, byl jsem nadšený. Realita ale byla těžší, než jsem čekal.

Přesto jste se ale vrhl do práce a přišla tradiční „Petrželova omlazovací kůra“, která asi Viktorku hodně bolela.
O mně je známé, že rád pracuji s mladými hráči, kteří mají chuť makat. Samozřejmě někteří zkušení fotbalisté museli v létě odejít a teď po půlroce bude ten proces pokračovat. Nás k tomu ale nutí i okolnosti, to není tak, že by šlo jen a výhradně o mé přání.

Nakonec jste po po podzimu na pátém místě, jak to vnímáte?
V závěru jsme ten podzim vylepšili. Všechno funguje lépe, i když nemáme v týmu hvězdy. Jsme na dostřel, to je moc důležité. Já totiž pořád věřím, že postoupíme.

Vážně myslíte, že Viktoria má na to, aby skončila na jednom ze dvou postupových míst?
Uvidíme. My se musíme snažit skončit co nejvýš a pak můžeme čekat. Já vím, že jsou v první lize kluby, kde jsou ohromné problémy s výplatami. Nebudu konkrétní, ale jsou. Stát se může cokoliv. My prostě musíme skončit co nejlépe, pak se třeba objeví šance.

A vy byste si se Žižkovem na první ligu troufl?
No ježíšmarjá... Hrát s těmihle mladými kluky o postup, to je šílené, je to na palici. Ale myslím, že být s nimi v první lize, to by bylo v pohodě. Druhou ligu musím nějak přežít.